Muslimovi chyběla půlka nohy a došel do lékárny. Kam se hrabe Meresjev

Mladší generace asi nebude vědět, kdo to byl Meresjev. Byl to prostě hrdina, vzor sovětského člověka, který se s těžkými zraněními doplazil ke svým  a pak bez nohou létal a sestřeloval nacisty. 

Ne, že by tento příběh patřil do říše pohádek, ale byl nám za komunistického režimu tak vnucován, že se stal předmětem vtipů a ironie. V době války to byla pochopitelná propaganda, po válce už se z toho stala jen trapná fraška, protože člověka v realném socialismu spíše zajímalo, kde sežene vepřová játra, než obětavost nějakého Rusa během války. Navíc komunisté nám taktně zamlčeli, že podobní lidé byli na druhé, pro nás již nepřátelské straně, jako například Douglas Bader. Takže zatímco na Západě měli počítače, tak my na Východě jsme měli pořád válku a Meresjeva. 

Předevčírem vyšel článek na portále iDnes, kde mladá, již v Německu usazená, Syřanka vypráví svůj příběh a jak její manžel pere prádlo a ona pracuje. Podle Kláry Šuhajové, která je pod článkem podepsána, tak boří mýty o islámu. Mýty  o islámu (sic), tedy nezbořila, ale zato se postarala o novou kapitolu mytologie. Upozorňuji své čtenáře, že mi nejde o zpochybnění dobrého úmyslu jak autorky článku, tak Halimy Taha, která popisuje svůj příběh. Naopak, pokud by tento článek měl zbořit „mýty“ o islámu tak by to bylo, co bych uvítal se sklenkou koňaku, který nepiji, v ruce. Ovšem to by ten článek musel zbořit ty „mýty“ u islámských učenců a pak teprve by mohl bořit „mýty“ u těch, kterým je adresován. 

Ale jak jsem již napsal, místo boření mýtů, zde máme jejich výstavbu. Vím, že mnozí zajásají při větě „Ale jednou k nám do lékarny, kde jsme pracovala jako asistentka, přišel zraněný mladík, který patřil k povstalcům.Měl utrženou půlku nohy“, přičemž následuje popis jak mu pomohli, protože ve vládní nemocnici by ho hned udali. Obavám se však, že s půlkou utržené nohy se nedá nejen chodit, natož někam dojít. A ve vládní části, kde Halima,dle svých slov žila, i připlazit, zvláště, když dotyčný měl patřit k povstalcům. Ale zázraky se dějí. Mohl mít třeba provizorní  berle,  zaškrcenou nohu a vojáci vládního vojska trpěli slepotou. Člověk by tomu možná i uvěřil, kdyby to nepokračovalo, že po poskytnutí pomoci zraněnému, když ho dostala policie, dostala echo, že musí do tří dnů zmizet a to za každou cenu. Považte. Za Protektorátu v takových případech se lidé pakovali okamžitě, protože gestapo také jednalo okamžitě. Ale Halima na to měla tři dny, aby se mohla v klidu sbalit. 

Nádherný je také její popis cesty. Utíkali do Turecka a to po moři, kam se dostali po pěti dnech plavby. Nepíše, zda mezitím navštívila i turistické destinace ve Středozemním moři, ale doba strávená na moři tomu nasvědčuje. Zvláště, když měla, se svou rodinou, plout ze Sýrie do Turecka. Po souši pak jezdila na turecko-syrskou hranici a nostalgicky vzpomínala, aby v Turecku pak sedla na člun, přestože v Turecku chtěli zůstat a po ztroskotání skončila na Kypru a přijala je Brazílie. Ale nic moc budoucnost. Takže se se svou rodinou zase vrátila do Turecka, kde, jak je psáno, zase zaplatili pašerákům a dostali se do Itálie a pak konečně do Německa, kde se cítili najednou jako v ráji , v jiném světě, bez války a nebezpečí. 
Hezký příběh. Také mi ukápla slza. 

Utekla se Sýrie, protože pomohla člověku bez půlky nohy. Plavila se pět dní do Turecka, pak zaplatila pašerákům a ztroskotala na Kypru. Jako by popisovala cestu apoštola Pavla. Pak je vzala Brazílie, ale nic moc. Takže zpátky do Turecka, zase platit pašerákům, konečně Itálie a nakonec bezpečné Německo. A její manžel pere prádlo, když je v práci, protože on má práci jen v létě, když roste tráva. 
Turecko není bezpečné? Kypr není  bezpečný? Brazílie není bezpečná? Itálie není bezpečná? Jen Německo je bezpečné. Navíc, ač se to nepíše, tak z článku jde vydedukovat, že platila za cestu ze Sýrie do Turecka, z Turecka na Kypr, byť tam ztroskotali. Pak z Brazílie do Turecka, protože je předpoklad, že když jí a její rodinu Brazílie přijala, tak Brazílie zaplatila cestu z Kypru do Brazílie, ale zpět asi těžko, a pak chudinka platila zase z Turecka do Itálie. A to v situaci, kdy po odchodu ze Sýrie nepracovala. 

Tohle není článek, to je prachsprostá propaganda horší než ten plazící se Meresjev. Ten se opravdu musel dostat do bezpečí a opravdu pak létal. A do důsledku. Jestliže vyvracení mýtu o islámu je to, že muslim pere prádlo, zatímco žena je v práci, tak by se pak mohl napsat článek o mém dědečkovi. Ten nepral prádlo, protože byl v práci. Nevařil, protože to neuměl. Ale utíral nádobí.