Muslimové, zelení a gender teroristky

Když jsem před x lety začal psát blogy, věděl jsem přesně, o čem chci psát. Bylo to islámu, multikulturalismu, zelené ideologii, feminismu, křesťanství, občas o historii. 

Před lety ovšem není dnes. Psát o islámu jedno a to samé je celkem nezáživné, protože se neustále opakující. Je to jako chtít vymyslet kolečko na přímce. Multikulturalismus je náhražka za rasovou ideologii otočenou o 180 stupňů, o zelených šílencích, kteří by nejraději, kdyby lidé ani nedýchali,protože každý výdech znamená ohrožení planety a feministky se transformovaly z hnutí bojujících za lidská práva do hnutí bojujících žen za podobnost muži, nemluvě o tom, že se transformovaly do gender ideologie, kdy se veřejné záchodky mění na unisex záchodky a to nevím, jak si to tyhle „vědmy“, „nového sexuálního pokroku“, představují v posteli.

Za těch x let na blozích jsem napsal několik desítek, stovek článků, kde jsem se snažil sdílet svoje znalosti nejen z učebnic, ale také ze života. Vystudovaný lesník, stavební technik, teolog, vášnivý kuchař a čtenář všech hodnotných publikací z historie, kterému když se dostane do ruky kniha s názvem „Tajemné dějiny“ apod., tak chystám zapalovač jako slavný Antonín Koniáš, protože jestliže je něco tajemné, neznámé a dosud nepoznané, tak je to vždy historie alá autorova fantazie. Je to obdobné jako věta „Zabte je všechny, Bůh si to přebere“, připisovaná Bernardu z Clairvaux. Podobné jsou výroky, že islám je plný tolerance a jen pár lidí to muslimům kazí a uvádí se Córdobský chalifát, kde i kdyby to byla pravda, jakože není, je vzdálená historie nepodstatná pro současnost. Obdobné to je i islámskými „vynálezy“. V jiné rovině stojí islámská filozofie, kde před Ibn Ruschdem známým jako Averroes smekala celá tehdejší Evropa před jeho snahou o syntézu Platóna s Aristotelem, což byla výzva pro Tomáše z Akviny, který svým dílem určil vývoj Evropy na několik stovek let dopředu a dodnes na jeho závěrech a vývodech staví filozofie, ale také vědecké disciplíny s teologii nemající nic společného.

Napsal jsem islámská filozofie, ale je nutné si uvědomit, že Averroes stavěl na řeckých filozofech, na křesťanských a hlavně z pohledu islámu to byl odpadlík, který nakonec skončil ve vyhnanství a dnešní islám tohoto velkého muže své doby neuznává. Pouze ho muslimové zneužívají k propagaci „krás islámu“. Obhájci islámu a ani muslimové netuší, jaká krása a rozumové poznatky se nachází v jeho díle. Obhájci islámu proto, že o islámu nic nevědí a znalosti nahrazují dojmologií a muslimové proto, že to co psal, odporuje Koránu, jakožto Alláhově slově, platnému pro všechny časy a tomu jak jednal Mohamed a co je zapsáno v Sunně.

Rád bych psal dále o islámu, ale vlastně není o čem. Vše bylo řečeno a vše dál je opakované opakovaného. Pohádky Tisíce a jedné noci jsou Perské. Káva byla před muslimy, stejně jako Kebab. Možná se vrátím k psaní, ale zatím se loučím slovy Benedikta XVI., který citoval byzantského císaře Manuela II. Paleologa: „Ukažte mi, co Mohamed přinesl nového, a uvidíte, že jsou to samé špatné, nelidské věci, jako příkaz šířit jeho víru mečem.“