Libanonizace Evropy se pomalu stává skutečností

Když Bat Ye´or poprvé použila název Eurabia, jako označení budoucnosti Evropy, tak se dočkala výsměchu. Jak jinak. Byla sedmdesátá léta a vše bylo báječné. Aspoň na Západě. 

Varování této egyptské Židovky se zdálo směšné, přestože do své analýzy budoucnosti Evropy zahrnula i svoje zkušenosti ze svého  rodného Egypta, odkud byla nucena odejít v době Suezské krize v roce 1957. Byl to  hlas volajícího na poušti. Bat Ye´or měla možnost sledovat jak se Evropa mění, měla svoje zkušenosti  s islámem a muslimy, jakých se mnohým obhájcům islámu nedostává. Narodila se v arabské zemi a v této zemi prožila 24 let svého života. Věděla jak muslimové myslí a co je jejich cílem a proto se rozhodla v době, kdy nastalo sbližování tehdy EHS s arabskými zeměmi a začínajícím multikulturalismem napsat knihu, kde před tímto varovala.  Zbytečně, proroci zářivé budoucnosti tuto úžasnou ženu zařadili do škatulky pravicového extrémismu a tím se to uzavřelo. 

Uplynulo padesát let co vznikl koncept Eurábie, tedy postupné islamizace Evropy a politici v zemích západní Evropy začínají pomalu přiznávat, že v jejich zemích existují místa, kde již neplatí evropské právo, ale právo islámské. Místa, kam i hasiči musí jezdit v doprovodu s policii jako svou ochranou. Místa, kam policisté odmítají jezdit. Evropa se nemění, mění se složení jejich obyvatel a ta změna bude pokračovat. Nově příchozí nejenže se neintegrují a nechtějí se podřídit pravidlům hostitelské země, ale vytvářejí svoje vlastní světy, které znají ze zemí odkud odešli. Chtějí právo šária, protože jsou muslimové a chtějí, aby to společnost respektovala a společnost, tedy spíše politici to respektují. 

Je to pochopitelné. Dnes jsou muslimové docela podstatná zásobárna volebních hlasů, v Londýně v mnohých volebních obvodech už jsou jen skoro muslimové. Podobně tomu je v Nizozemí, Francii, Německu. Malé ústupky a nakonec i mlčení ke zločinům Turecka v Sýrii. Protože komunita Turků v Německu případně Nizozemí je docela silná. Těch několik milionů Turků je třeba držet  v klidu i za cenu přehlížení zvěrstev na civilním obyvatelstvu. Protože co kdyby se nám Turci vzbouřili? Takže jen formální, nepodstatný protest. Při tomhle si člověk začne uvědomovat jak je slabá demokracie. Protože politici jsou v zájmu toho, aby získali hlasy, ochotni celou demokracii a rovnost práva pro všechny popřít. A nejenom popřít, ale také bagatelizovat činy svých voličů, které jdou proti principům demokracie a rovné soutěže, protože muslimové jsou voliči těch politiků,kteří vědí, že islám není s demokracii slučitelný, ale budou tvrdit,že islám patří k Německu jako naposledy potvrdila paní Merkel.

Dostáváme se do bodu, odkud není návratu. Do bodu, kdy budeme muset přijmout, že v Evropě budou dva systémy, islámský a ten náš nadšeně multikulturní evropský s liberální demokracií, kdy nám budou politici tvrdit, že jinak to nejde. Že musíme respektovat muslimy a islám. Ptám se, proč muslimy a islám? Proč ne Číňany a konfuciánství, proč ne Indy a hinduismus? Proč nikdy jiný, než muslimové vyžadují pro sebe práva, která jiné náboženské skupiny nemají? A hlavně, nemají s tím problém. Myslím si, a historie mi to potvrzuje, že ustupovat se nemá. Příkladem může být Izrael, který když ustoupil, tak palestinští Arabové zvýšili svoje požadavky. Příkladem může být i Československo. V okamžiku, kdy českoslovenští politici byli ochotni udělat ústupky, tak ze strany sudetských Němců se okamžitě objevily další požadavky. 

Myslím, že je načase, aby politici, místo toho, aby řešili, proč nebyl zvolen ten, kdo zvolen měl být, začali přemýšlet nad tím, proč lidé volí toho, kdo je podle nich populista. Ono totiž často nejde o populismus, ale zoufalství, protože politici už neřeší své voliče a jejich problémy a voličům jsou vzdáleny ideály politiků, kteří si hrají na lídry své země. Ostatně Itálie je příkladem, kdy se zhroutily statistiky a tabulky, že mladí a vzdělaní volí pro EU a imigraci. 

Ale on si zase někdo najde důvod, kdo za to může.