Kyselé hrozny Věry Tydlitátové

Věra Tydlitátová měla velmi pracovní sobotu. Na svém blogu na serveru Týden.cz sázela jeden článek za druhým ve svém boji proti organizátorům akce D.O.S.T. bylo antidiskriminace.  Organizátoři jsou dle ní fašisté, nacisté, rasisté a klerofašisté.

To, že paní Tydlitátová míchá hrušky s jablky a pojmy nacismus a fašismus jí mnohdy splývají je celkem podružná věc. Ve své multikulturní zaslepenosti a levicovém snu o nádherné duhové společnosti, která v podání multikulturních šílenců vypadá jako obrázky v časopise Svědků Jehovových, si neuvědomuje jednu věc, že největšími rasisty jsou lidi, jako je právě ona.

Jestliže zde je nějaké právo, které je platné pro všechny, tak už z logiky toto právo je univerzální a nediskriminuje žádnou skupinu a každý má před zákonem stejnou rovnost. Stejně tak existuje rovnost k příležitostem.  Nemůže však existovat rovnost ve schopnostech, nebo rovnost pohlaví, už s ohledem na některé, všem známe parametry mužského a ženského těla.

Pani Tydlitátová a spolek kolem ni však považují zákony za nedostatečné a proto mají snahu o tvorbu zákonů, které určitým způsobem zvýhodňují menšiny, dávají těmto menšinám do rukou zbraň proti většině a to bez ohledu na ústavu a z ní zákony odvozené.  Tento spolek žije v představě, že antidiskriminačním zákonem odstraní neschopnost určitých skupin, ať skutečnou anebo domnělou.

Nacistické Německo se svými Norimberskými zákony došlo tak daleko, že občané židovské národnosti, ať skutečné anebo domnělé, museli nosit žlutou šesticípou hvězdu na oděvu, aby se okamžitě poznalo, o koho jde.  Tito lidé pak žili v útlaku, neanonymně ve společnosti, která se proti nim vyhranila.

Antidiskriminační zákony a zákony o pracovních a jiných kvótách jsou velice podobné těm Norimberským. S tím rozdílem, že zatímco Norimberské zákony utlačovaly menšinu, tak současné výmysly levicových multikulturalistů a aktivistů utlačují většinu a vyzdvihují neschopnost nad schopnost, nevzdělanost nad vzdělání. Jedno pohlaví nad druhé, relativizují lidské vztahy.

Nevím nakolik je daleko doba, kdy určité vybrané skupiny obyvatel budou mít zvláštní legitimaci, aby se okamžitě poznalo, že se jedná o příslušníka nové nedotknutelné kasty s právy, které jedinec patřící do většinové společnosti nemá a mít nebude, protože je prostě v té většině.

S paní Tydlitátovou se nedá diskutovat. Blog na iDnes je pro ní rasistický, blog na Respektu zase nenávistný. Na Týdnu má tu možnost, že nepovolí diskuze a hodnocení zcela v duchu hesla….. Když se o problému nemluví, tak neexistuje. V tomto případě jde zaměnit za kritiku anebo polemiku s články paní Tydlitátové, kde na každého kdo není spřízněn s její ideologickou představou, hází špínu a tváří se přitom, jakoby polykala kyselé hrozny.

Možná by neměla tolik používat slova rasista anebo nacista směrem k lidem, kteří chtějí jen tu obyčejnou rovnost pro všechny bez rozdílu barvy pleti anebo pohlaví.  Protože blíže k rasové segregaci a nacistickému členění společnosti na základě etnickém a rasovém má ona a lidé z jejího okruhu. Protože jen nacisté, rasisté a multikulturalisté ukazují na národnost anebo etnicitu a požadují pro tyto skupiny zvláštní zacházeni.