Že papež František má zvláštní vztah všemu co odporuje křesťanské nauce je známo a to nejen katolickým křesťanům, ale také protestantům. Také je známo, že jeho vztah k muslimům je vřelejší než ke křesťanům.
Zatímco katolíci prožívají rozčarování ze současného nástupce na Petrově stolci, a podotknu, že nejen katolíci, ale také protestanti, tak o to více je papež oblíben u všech ostatních. Ne, že bychom si nepřáli oblíbeného papeže, právě naopak. Jenže jeho obliba má chuť hořkých mandlí.
Papež rád nazývá muslimy bratry ve víře ve společného Boha, přestože by jako teolog měl vědět, že zde existuje logický rozpor. Jestliže se muslimové modlí k Bohu křesťanů, tak ke komu se potom modlí křesťané? Protože Bůh křesťanů nevyzývá k pronásledování křesťanů, židů. Nepopírá, že by měl syna. Nepopírá, že On sám je Synem, vtěleným Bohem. To vše bůh, ke kterému se modlí muslimové, popírá. Popírá mnoho věcí, které jsou atributy křesťanského Boha.
Člověk nemusí být ani věřící, aby tento logický rozpor neviděl. Platí-li totiž jedno, nemůže platit druhé. Dokonce ani při použití Hegelovi dialektiky (hegelovská triáda) se nejde dobrat výsledku. Teze, antiteze, syntéza v tomto případě prostě neplatí. Co mnohdy nevidí věřící, radující se, že prostě někdo něčemu věří, o to více to vidí ateisté, zvláště ti, kteří se zamýšlejí nad smyslem náboženství.
Co si však mají křesťané myslet o papeži, který rád mluví o bratrství mezi křesťany a muslimy a ve stejnou dobu křesťané umírají rukou muslimů? Co si myslet o papeži, který mluví o pronásledování křesťanů na Blízkém východě a nedokáže pojmenovat příčinu tohoto pronásledování, přestože od biskupů i kněžích ze Sýrie, Iráku, Libanonu je více než dobře informován a tito duchovní nesdílí jeho optimistický pohled na islám? Čím více papež ztrácí sympatie mezi křesťany, tím více je oblíben v multikulturních kruzích. Tím více je miláčkem médií. Je to prostě taková naše katolická popstar, která každému řekne vše tak, aby to nikoho neurazilo.
Jeho posledním vystoupením, kdy překonal vše, co již řekl a o čem si mnozí mysleli, že nemůže být překonáno, byl rozhovor pro Corriere della Sera, kde Evropu přirovnal k neplodné biblické Sáře „Evropa je jako Sára, neplodná žena Abrahama, která se nejprve lekne, ale pak se v skrytu raduje z toho, že je těhotná". Je naděje, že "i Evropa se bude brzy radovat“.
Je vidět, že i papež má rezervy a obávám se, že nevyčerpané.
Vždy se tvrdilo, že papež je nejlépe informovaným člověkem na světě. Dnešní papež nejspíše není informován o tom, že Evropa se opravdu nejprve lekla, ale ve skrytu se neraduje, ale obává se. Protože tohle těhotenství více než biblický příběh připomíná film Vetřelec, kdy se narodí něco, co téměř zlikviduje posádku kosmické lodi.
Jen aby to nedopadlo jako v tom vtipu:
„Paní kancléřko, na hranicích čeká osmdesát milionů uprchlíků!“
„Jestli jsou ze Sýrie, tak je pusťte dál...“.
„Ale to jsou Němci, chtějí ven!“
