Po té, co TOP09 představil svůj plán na rozesílání složenky s částkou ve výši státního dluhu připadajícího na každého z nás, objevily se protichůdné reakce. Některé přímo odsuzující ani ne tak nápad jako osobu pana Kalouska, až po reakce zcela nekritické.
Jako vše i tato akce TOP09 má dvě strany. První problém je, že pan Kalousek byl politikem za KDU-ČSL, tedy strany jež se na zadlužování státu také podílela a to měrou nemalou a tato strana nebyla sama. Na cupování státního rozpočetu před posledními volbami se úspěšně podílely všechny tehdejší parlamentní strany a to včetně ODS.
Takže navyšování mandatorních výdajů do dnešní podoby je věcí všech stran a málokterá, tedy žádná, může říci, my nic, to oni. Bohužel, hlas voliče byl důležitější než rozpočtová umírněnost. Kdo si přihodil více a kdo méně je zcela nepodstatné, chyba byla na všech stranách, přestože je namístě říci, že ČSSD tehdy s komunisty válcovala i svoje koaliční partnery, kteří byli ve vládě spíše jako statisté, než aktivní politici.
Na druhou stranu všechny strany do parlamentu volili lidé. Voliči tohoto státu, kteří pověřili politiky nejen řízením státu, ale i jejich osobních věcí, mezi které počítám i sociální paternalismus státu vzhledem k občanům. Nikdo, kdo byl u voleb, se nemůže vykroutit ze své zodpovědnosti, nikdo se nemůže vymlouvat, že něco nevěděl. Stejně jako v případě zákona, tak i v případě voleb platí, že neznalost neomlouvá.
Z tohoto hlediska je složenka od pana Kalouska pozitivní. Ukazuje jasně lidem jejich vlastní dluh, ne dluh politiků anebo státu, ale jen a jen občanů této země, kteří ustanovili své hospodáře nad veřejnými financemi a koho si zvolili, toho tam měli. V demokracii mají odpovědnost za stát a jeho hospodaření jeho voliči, kteří ve volbách dávají politikům mandát pro jejich volební program, tedy pro jejich hospodářský plán. Ten schvalují voliči a nikdo jiný.
Takže sečteno a podtrženo. Dluhy státu jsou prvotně věcí voličů, kteří svými hlasy umožnili, aby stát a potažmo i oni si žili nad poměry. Kalousek neudělal nic jiného, než jen lidem předložil minusový účet za léta minulá. To, že se to někomu nelíbí, neznamená, že i na něm neleží zodpovědnost. Když někdo jde volit a říká si, že dluhy se neplatí, tak teď si aspoň může uvědomit, že i když se dluhy neplatí, tak existují a nám všem ujídají z mísy.
Někdo totiž ty dluhy bude muset zaplatit a zaplatí je vždy volič. Když se zvednou daně podnikatelům, tak ti zvednou ceny svých výrobků, ty výrobky kupuje volič. Když se zvedne DPH, tak to zase zaplatí volič. Zvednou se daně bohatým, zaplatí to volič….vždy ten obyčejný volič, který se stal ikonou Paroubkova volebního tahu.
Jenomže to už pan Paroubek a spol. lidem neřeknou. Dluhy se totiž platí a v důsledku je zaplatí ten poslední ve finančním řetězci. Spotřebitel, Paroubkův obyčejný člověk.
