Podle islámských pramenů se Mohamed narodil kolem roku 570 v Mekce. Ve svých 40 letech se mu dostalo prvního zjevení od archanděla Gabriela (Džibríla) a o další tři roky později začal kázat o víře v jediného Boha (Alláha).
Co se týče jeho prvního období v Mekce, je možné říci, že Mohamed, i přes svou určitou nesnášenlivost a prchlivost, byl vcelku upřímný a mírumilovný muž, upřímně věřím zjevením, kterých se mu dostalo. Dokonce v rámci ústupků mekkánské společnosti, byl ochoten do své nauky zařadit i pohanské božstva (Satanské verše).
Mohamedův obraz se však dramaticky mění po jeho odchodu do Mediny. Stává se z něj nejen náboženský vizionář, ale také politik a vojevůdce a také netolerantní osobnost, která svými kroky šokuje celou medinskou společnost, osobnost, která vyvolává rozpory a snaží se ovládnout celou společnost metodami, které by dnes byly odsouzeny jako tyranské,diktátorské, totalitní. Osobnost, která již nemá snahu o dohodu s ostatními, ale jedinou dohodou jsou zjevení, která velmi často potvrzují přání samotného Mohameda. Jako by Alláh byl Mohamedův ochočený pejsek, který vždy přispěchá s kostičkou, kterou si Mohamed přeje. Jak řekla jeho žena Aiša:"Zdá se, že Alláh tvé modlitby vyslýchá opravdu velmi rychle".
A opravdu tomu bylo tak. Již půl roku po svém pobytu v Medině, začal Mohamed posílat loupeživé bandy, které přepadávaly karavany putující z Mekky do Sýrie. To by asi v tehdejší arabské společnosti nebylo nic neobvyklého, protože Arabové mimo obchodu se také velmi náruživě věnovali pouštnímu pirátství. Co však bylo znepokojující, že Mohamed se nezastavil ani před tím co bylo Arabům svaté a tím byl posvátný měsíc. V tomto měsíci Mohamedova loupeživá komanda přepadla několik mekkánských karavan, z čehož mu připadla jedna pětina kořisti. Obyvatelé Mediny byli v šoku a znechuceni tímto činem. Mohamedovi však pomohl sám Alláh sesláním verše o boji během posvátného měsíce:" Až se tě budou ptát na boje během posvátného měsíce, řekni: ´Bojovat během posvátného měsíce je vážná věc, ale bránit někomu v uctívání Aláha a nevěřit v Něho, bránit mužům ve vstupu do svaté mešity nebo je z ní vypudit, je mnohem závažnější".
Stejně tak tomu bylo, když se Mohamed zakoukal do Zajnaby, manželky svého adoptivního syna Zajda. Mohamed po ní zatoužil, ale nepřicházelo v úvahu, aby si jí vzal, i kdyby se s ní Zajda rozvedl. To by bylo moc i na tolerantní arabskou společnost. Mohamed však měl zázračné vidění a Alláh mu seslal tyto verše:"Rci, kdo půjde a poblahopřeje Zajnab a sdělí jí, že ji Pán se mnou spojil v manželství?".
A tak to bylo u Mohameda u všeho, co potřeboval ospravedlnit. Alláh mu vždy dodatečně anebo s předstihem seslal ty správné verše, kterým přeci nešlo odporovat, protože byly od Alláha. A kdo by odporoval, odporoval by samotnému Alláhovi. Nutno říci, že Mohamed to měl vymyšlené velmi dobře. Proto mohl mít více žen než kolik bylo dovoleno, proto mohl dělat věci, které byly jiným zapovězeny.
Není proto od zajímavosti si některé činy Mohameda, které jsou podle muslimů následováníhodné přiblížit.
Jako první oběti Mohameda se stali židé, kteří ho odmítali přijmout jako proroka. Nejenže ho odmítli, ale také se mu vysmáli, což Mohamed těžce nesl. Je nutné připomenout, že před příchodem Mohameda v Medině žily tři židovské kmeny. Bení l-Nadir, Bení Qurajza a Bení Qajnuqa. Mohamed, krátce po svém příchodu do Medínny nechal sepsat dokument, známý také jako Medinská ústava, který byl zároveň smlouvou mezi židy a muslimy a stanovil jejich práva a povinnosti. Ač se muslimové rádi ohání tím, že šlo o demokratickou smlouvu, tak je zřejmé, že od počátku tam byl jasný záměr vyhnat židy a vyčistit Medinu od židovské společnosti.
A události tomu dávají za pravdu. Kmen Bení l-Nadir patřil k nejmocnějším. Mohamed vyvolal hádky s tímto kmenem a nechal zavraždit jednoho z jejich kmene Kábu, který patřil k nejvlivnějším. Po jeho vraždě Mohamed řekl."Zabijte všechny Židy, jichž se zmocníte". Protože nedlouho předtím utrpěli muslimové porážku v bitvě u Uhudu, potřeboval Mohamed okamžité vítězství, které by upevnilo jeho autoritu. Proto nařídil zaútočit na kmen Nadirů. Ti se po několika týdnech vzdali a odešli do Chajbaru, kde se připojili k dalším Židům, společně s kterými byli muslimy zmasakrování o dva roky později. Majetek kmene Nadirů byl rozdělen a Mohamed, jako vždy, dostal největší podíl.
Dalším na řadě byl kmen Bení Qurajza. Původně se chtěli s Mohamedem dohodnout na nějakém mírumilovném soužití, ale když viděli, že Mohamed nemá zájem, nezbylo jim nic jiného než bojovat. I přes svou statečnost byli poraženi. Mohamed nechal všechny zajatce, mimo žen a dětí popravit. Ženy pak rozdal jako manželky a otrokyně svým spolubojovníkům a děti byly prodány do otroctví. A jako vždy se Mohamedovi dostalo veršů od Alláha:"Rci:A Židé, kteří jim pomáhali, museli sestoupit ze svých pevností. Jejich srdce se naplnila hrůzou. Některé jste pozabíjeli, jiné jste zajali".
Nejzrůdnějším se však jeví čin samotného Mohameda. Po té co skončilo vraždění Židů, nařídil zahrabat těla a odešel se utěšovat s krásnou Rihanou, jejíž manžel byl jedním ze zavražděných.
Vskutku příklad pro současný Islámský stát.
Nejlépe dopadl kmen Benu Qajnuqa, který byl pouze vyhnán.
Příště: Vraždy kritiků a politických odpůrců Mohameda.
