Evropu zničí sociální pomoc, sliby a solidarita

V poslední dekádě mi Evropa, respektive Evropská unie, připomíná Římskou říši na vrcholu slávy. Lid chce chléb a hry, Římané nechtějí bojovat za Řím, ale chtějí si užívat svého blahobytu. Barbaři na hranicích jsou od Říma daleko.

I když jsou v Římě.

Je to několik let, kdy jsem napsal článek na téma Sociální stát, a z mého pohledu se nejen nic nezměnilo, ale naopak zhoršilo. Stačí se jen podívat na jednání o rozpočtu v naší vládě a pak v parlamentu. Tihle jsou nedoceněni, tito mají platy pod úrovní platů obvyklých v tradičních státech Evropské unie, tady je nutné podporovat tyhle a tamty. Prostě klasika, a zvláště před volbami. Učitelé jsou málo placeni, protože v EU a hlavně v zakladatelských zemích jsou platy nad průměrem. Stejné to je u lékařů a dalších pro volby atraktivních profesí. Do toho se hlásí různé neziskové organizace s programem na uplatnění gender rovnosti, sex rovnosti, případně na sexuální diskriminaci, kdy pak čteme o tom, kdo získá „Sexistické prasátko“ a dnes i v předhánění se, kdo příjme více uprchlíků a kolik kdo na ně vydává.

Jistě, učitelé či lékaři mají v České republice nižší příjem než jejich kolegové v západních zemích. Nicméně mají příjem daleko vyšší než ti, jejichž dětí učí (učitelé), léčí (lékaři), přičemž učitelé mají garantovaný příjem bez ohledu na hospodářskou situaci. Nikdy jsem při argumentaci o příjmu učitelů nečetl, že se na jejich příjem skládají i lidé, kteří jejich příjmu nikdy nedosáhnou. To není o tom, že bych například učitelům, nebo státním úředníkům, nepřál, aby se měli dobře. Spíše to je povzdech nad situací, kdy se stát zadluží, jen aby vyhověl některým skupinám, a na druhou stranu ten dluh dopadne právě na ty, z jejichž daní je nakonec státní dluh placený. Tedy placený, placené jsou jen úroky z dluhů, zatímco dluh jako takový narůstá.

Samostatnou kapitolou jsou neziskové organizace, které ve většině případů jsou přisáté na státní rozpočet. Ještě je pochopitelné, že z rozpočtu státu dostávají svůj krajíc organizace starající se o nemocné, staré, bezdomovce a tím suplují, mnohdy efektivněji, pomoc státu, jako je například Diakonie, Charita. Jenomže už se nevidí, že suplují i pomoc rodiny, kdy se dětičky vykašlou na svoje rodiče. Nicméně to je pořád v mezích, kdy jsou státní peníze vynaloženy „účelně“

Jenomže, proč jako daňový poplatník musím financovat neziskové organizace, založené na propagaci a podporu různých nesmyslů? Tím je například genderová rovnost, propagace genderových příležitostí ve firmách, propagace rozmanitosti sexuálních skupin, kterých se vyrojilo tolik, že to člověk nedokáže spočítat ani na kalkulačce. A to nemluvím o organizacích zabývajících se „integrací“ a „importem“ uprchlíků ze všech koutu světa do Evropské unie. Organizacích, které se zabývají propagací islámu, jako je Hate Free. Islámu, který se snaží od dob Mohameda získat pro sebe celý svět.

Prostě vše zaplatíme, na všechno máme. Že se zadlužujeme, nikomu z politiků nevadí. Že to jednou bude někdo muset zaplatit anebo za to zaplatí a to dost tvrdě, také ne.

A nejhorší na tom všem je, ne, že stát zvýší platy učitelů, že vydá vyhlášku, kdy se zvýší platy lékařů, ale to, že poskytne prostředky na organizace, které jsou k ničemu, ale mají činnost dle nějakých požadavků post-moderního světa, že poskytne prostředky na integraci „uprchlíků“ a organizací se touto činností zabývajících, že poskytne prostředky na nějakou sexuální rovnost všech sexuálních odchylek. Prostředky, které by šlo jinak využít pro ty učitele, chudé, nemocné se vzácnou chorobou, ale také třeba na výzkum různých chorob.

Nejsem sám, kdo se ptá, proč má přispívat na lidi, kteří přijdou do Evropy a místo práce, chtějí uměřené životní podmínky. Nejsem sám, kdo se ptá, proč podporovat organizace, které mi vnucují náboženství, kde není místo pro křesťany a ateisty. Nejsem sám, kdo se ptá, proč se mám starat o lidi na druhém konci světa, když se nedokážeme postarat o vlastní chudé a proč mám ze svých daní živit i ty, kteří mi vnucují svojí představu světa?