Ďablovy činy a Halíkova slova jsou nebezpečné v detailech

Pan profesor Halík se vyjádřil k protestům proti hře a ke hře chorvatského levičáka Olivera Frljiče, ostatně nebyl sám a jako každý má na vyjádření právo. Co je však na jeho vyjádření nového je to, že nepřineslo nic nového. 

Než se někdo začne pobuřovat nad tím, že jsem nazval Olivera Frljiče levičákem, tak bych rád upozornil na jeho vlastní slova „Skutečný umělec musí být levicový, protože správná je jedině idea sociální rovnosti“ případně jeho další slova „Lidé se vzdali své třídní příslušnosti ve prospěch národní identity, což je skutečně zvláštní, protože dělník z Chorvatska má mnohem víc společného s dělníkem z Černé hory nebo z Bosny a Hercegoviny než s jiným Chorvatem, ale z jiné společenské třídy“

Je tedy zcela jasné, v jakých kategoriích tento chorvatský „umělec“ uvažuje a co je pro něj největší problém. Národ, vlast, tradice, to je vše, co neuznává a proti čemu „bojuje“. Bojuje i proti kapitalismu a ohání se slovy Bertolta Brechta, že fašismus je poslední fází kapitalismu a v tomto duchu také všude vidí nacismus a fašismus, aniž si uvědomuje, že fašismus a nacismus vzešly právě z levicových myšlenek a marxistického myšlenkového okruhu. Že nemá rád Katolickou církev, na kterou svádí všechno možné zlo, je vlastně jen součástí jeho myšlení, zhmotněného v jeho hrách. Ať už se to týká jeho hry Prokletí, uvedené v Polsku, ve které herec předvádí orální sex na plastové figuríně Jana Pavla II, nebo hra Vaše násilí a naše násilí uvedené v Brně, kde Ježíš znásilňuje muslimku. Že mu je ukradena nějaká národnost, vlast dal najevo scénou, kde si herečka vytahuje ze svého pohlavního orgánu vlajku naší země.

Je to umění? Staří Řekové definovali umění jako něco, co má být krásné, protože co je krásné je pravdivé. Umění mělo být harmonie filozofické pravdy, života, které má povznášet a ne pohoršovat. Klement Alexandrijský ve svých Stromatech pak píše, že křesťané by se měli vyhýbat soudním síním a divadlům. Soudním síním proto, že křesťané měli řešit problémy mezi sebou a nikoli soudem a divadlům proto, že v tehdejší společnosti divadla často hrála protikřesťanské hry, takže jeho doporučení bylo – ignorovat divadla, zcela v duchu tehdejšího křesťanského pohledu na svět. Nechme je ať činí, co činí, činí to ke své záhubě.

Je zřejmé vzhledem k tomu, jak se Oliver Frljič sám prezentuje, že jde o člověka, který vědomě provokuje s očekáváním reakce, kterou pak nazve fašismem. Ví, že se ozvou křesťané, kterých se jeho hry týkají a na které se pak bude moci ukázat, jak jsou netolerantní. Ostatně sám říká „Ten, kdo se mnou spolupracuje, dobře ví, co se dá po uvedení mých prací očekávat“

Ano, on ví, co se dá očekávat, protože ví, že ne každý je Klement Alexandrijský a hlavně ví, že jeho hry, budou vždy vděčným tématem levicového tisku, čímž vzbudí i reakci těch, kterých se jeho hra dotýká. Moc dobře ví, že neplatí, neviděl jsi, nesuď, protože dnes média přinesou veškeré podrobnosti.

Ví to i Tomáš Halík, který hned přispěchal a na rozdíl od pana Dominika kardinála Duky, který hru odsoudil jako blasfemickou a urážlivou, hrdě prohlásil, že hru viděl dvakrát ze záznamu a snad pochopil….na rozdíl od jiných. On pochopil, on je lepší.

„Nejdřív se mi zdálo, že jde jen o lacinou blasfemii typu hloupých a cynických obrázků v Charlie Hebdo, zas jednu ze záměrných provokací, které pak finančně profitují z té laciné reklamy, kterou jí dělají „pobouření“. Pak jsem snad pochopil – na rozdíl těch od protestujících – smysl té hry: chce drastickými prostředky vykřiknout: Podívejte se, v jak šíleném světě žijeme! V té hře vůbec nejde o „Ježíše znásilňujícího muslimku“, nýbrž o protest proti světu, v němž se vše – i svaté symboly náboženství – zneužívá k rozdmychávání nenávisti jedněch proti druhým. Mně se představení také „nelíbilo“, ale cílem "cool theatre" není se líbit a bavit, nýbrž provokovat k myšlení“

Zajímavé je spojení slov; Pak jsem snad pochopil -  na rozdíl od těch protestujících. Takové nevyřčené. Já jsem lepší, já chápu, možná nechápu. Jenomže Halík ví, že to možná nechápu už nikdo neuvidí, ale bude se mluvit o tom, že Halík je jiný než ostatní křesťané.

Ano, je jiný. Pan Halík kdysi odsoudil útok na Charlie Hebdo, ale s dovětkem „Přes všechny sympatie k obětem a jejich blízkým bych si osobně nikdy nepřipnul odznáček Já jsem Charlie; hlásím se totiž k jiné tváři naší kultury, k té, která jistě zná laskavý osvobozující humor a ironii, polemiku vůči fanatismu a fundamentalismu, avšak odmítá vulgární projevy neúcty a nezodpovědné přilévání oleje do ohně nenávisti mezi lidmi a kulturami.

Docela rozdíl, že? Došlo vůbec panu Halíkovi, že Oliver Frljič, cílevědomě uráží Církev, které je knězem a islám staví do role oběti této Církve?  Jsem si jistý, že došlo a moc dobře to ví. Jenomže příležitost vymezit se proti arcibiskupovi Dukovi je lákavější než s ním souhlasit.

Prostě já jsem lepší, chápavější, já jsem Halík.