Český Robin Hood - Bratr Jiří Paroubek

Projev pana Paroubka z roku 1978: „Ano. Pro nás mladé, kteří jsme únor 1948 neprožili jako osobní zkušenost, je toto datum především historická událost, kdy byla s konečnou platností rozhodnuta otázka politické moci, došlo k likvidaci pozic exponentů buržoazie v politickém životě republiky. Nyní, 30 let po únoru 1948, jsou pro nás mladé ideje Února živou výzvou“.

Místo 30 let po únoru 1948 je možné doplnit 62 let po únoru.  A pan Paroubek pokračoval  - „Nutí nás především k zamyšlení, kolik toho pro stranu a společnost děláme a kolik jsme schopni udělat. V naší stranické práci je stále co zlepšovat. Stojíme před výročními členskými schůzemi a okresními konferencemi strany, bude třeba se zamýšlet nejen nad výběrem členů do výborů místních organizací, ale i nad celkovou koncepcí práce těchto organizací. Vždyť ruku na srdce, kolik z těchto orgánů a organizací má důkladně rozpracovaný dvou až tříletý plán činnosti? Kolik z těchto místních organizací provádí například důkladnou přípravu kádrů? Stále nevyužíváme všech organizačních forem, které organizační řád předpokládá. Mám především na mysli možnost vytváření odborných komisí a to při okresních a krajských výborech strany. Vždyť tak bychom daleko lépe a kvalifikovaněji a tedy i s větší vahou vystupovali v zastupitelských sborech, členských organizacích Národní fronty i na svých pracovištích“.

A pan Jiří Paroubek se nezměnil. Pořád jede ve svých kolejích. Poukazuje na ty zlé kapitalisty, slibuje věčný blahobyt.  Sen o socialistickém ráji pořád zabírá a vytváří dojem, že v roce 1989 nešlo lidem o svrhnutí komunismu jako celku, ale pouze o určité uvolnění nedemokratického systému při zachování veškerých sociálních jistot a „vymožeností“ komunistického režimu.

Vše se dnes svádí na ODS a pana prezidenta Václava Klause. I když jsem kritikem ODS a její současné pštrosí politiky, tak je dobré si uvědomit, že v devadesátých letech, kdy Václav Klaus chtěl provést reformu veřejných financí, tak to byla ČSSD, KSČM a odboráři, kteří zinscenovali několikadenní stávku proti reformám.  Jasně se ukázalo, nakolik jsou lidé si ochotni utáhnout opasky.

„Pro kus špeku navíc, je český horník ochoten se prokopat až do Berlína“ referoval říšský protektor Reinhard Heydrich říšské vládě v Německu.

Tehdy by se to dalo snad s trochou dobré vůle pochopit, ale dnes? Kdy každý má možnost svobodně pracovat a podnikat a záleží to čistě jen na dotyčném a jeho schopnostech? Kdy nikdo netrpí hlady, kdy ceny potravin a zboží jsou nejnižší v celé historii našeho národa.

Když Sokrates, spolu s dalšími řeckými občany, bojoval proti Peršanům, nebylo to proto, aby si zachránili životy, aby dosáhli zisku, nebo aby nebyli pod nadvládou Peršanů, ale pro abstraktní pojem zvaný Svoboda.

Nevím, zda se podaří současnou oranžově-rudou vlnu zastavit. Opozice proti Paroubkovi je paralyzována a neschopna využít ani špiclování ČSSD těch, kdo jsou proti její politice, kdo jí kritizují.  Paroubek a spol. si fotí své odpůrce a fotografie archivují v Lidovém domě. Rád panu Paroubkovi pošlu i svoji se jménem a adresou, aby po vítězných volbách měl snadnější práci.

Protože, když už ani tohle většině lidí nevadí, tak je něco shnilého ve státě Dánském. Paroubek totiž není komik, ale nebezpečný římský císař Nero, který trpí představou, že jen on a nikdo jiný nemá právo rozhodovat a jen on nejlépe ví, co je dobré pro jeho poddané.

Bezpracný chléb už Paroubek nabízí. Teď ještě zápasy v Amfiteátru, kdy budou trhání zvěří jeho odpůrci, přičemž jim bude dána možnost, buď se bránit holýma rukama, anebo beze zbraně. Prostě není nad demokratickou svobodu volby.