Blogy iDnes mají výročí. Ó to se máme.

Psát blogy je určitým druhem psychiatrické diagnózy. Toužit po blogerské slávě je druhem určité nevyrovnanosti a chtít si odnést tradiční těžítko jako bloger roku znamená jednoho zavražděného lachtana, protože se mu nedostává vody

Když jsem kdysi začal psát blogy, to bylo ještě na seznamu.cz, později na BB na Lidovkách, tak to bylo kvůli tomu, že jsem se chtěl vykecat z toho, co jsem nosil v hlavě. Později, jak přišla závislost na malé pomíjivé slávě, jsem přešel k iDnes a užíval si „velkou čtenost a velkou karmu“. Dokonce můj první článek byl na titulce a jako děcko jsem sledoval, jak roste čtenost a karma. Byl jsem tak nadšený, že jsem skoro hořel a díky tomu žáru očekávaní, mi zteplalo pivo a cigarety se samy zapalovaly.

Upřímně, koho netěší, když jeho články jsou oblíbené, že? A proto také blogeři svoje články postují na iDnes a doufají, že si najdou čtenáře.

Jsou zde blogeři, kteří kritiku svých článků odmítají s poukázáním na čtenost a karmu. Jsou zde blogeři, kteří si myslí, že jsou arbitry a je jim souzeno určovat které blogy jsou kvalitní a které by měly být vyřazeny a zadupány do země a pak blogeři, kteří vyjádří svou myšlenku a tím to pro ně končí. A ty jsem měl a mám nejraději. Mám rád blogy Vandy Vávrové, Tomáše Vodvářky. Bedřicha Marjánka a dalších podobně píšících blogerů. Tohle jsou pro mě ti opravdoví blogeři a ne ti, včetně mne, kteří původní myšlenku blogů, využívají k prezentování svých politických myšlenek. Ano, nikdy jsem nepsal o ničem jiném, mimo pár exkursí do historie. Těší mě čtenost a diskuse. Holt jsem pořád ješitný. A to nemluvím o tom, že pochvala v diskusi od ženy mě dovádí k extázi, protože má pro mě hodnotu dvou pochval od mužů.

Tohle jsou ty příjemné věci. Ty nepříjemné jsou, že ubylo lidí, kteří diskutovali pod články. Že ubyla čtenost, že celá ta soutěž o blogera roku je vlastně soutěží zaregistrovaných fanoušků toho, či onoho blogera, protože ti nezaregistrovaní nemají šanci. Jakou má hodnotu tohle vše pro toho, kdo vyhraje? Kdo převálcuje, díky nesmyslně nastavenému hlasování ty, kteří jsou opravdu zajímaví? A nejde jen o hlasování. I ten excel má možnost záložek. Proč tahle jednoduchá věc nejde u blogů? Pět, šest záložek. Kliknu, vidím. Nemusím hledat.

Blogům iDnes přeji dalších deset let, jenomže pochybuji, že zde za deset let budou. A to díky nepružnosti a neschopnosti reagovat na změnu toho, co je žádáno a jakým směrem jde internetová komunikace. Protože jinak se stane, že bloger roku získá deset hlasů, druhý devět a třetí osm a bude se psát o těsném vítězství.

Což mi připomíná vtip, jak Reagan a Brežněv běželi závod a Brežněv skončil druhý. A Rudé Právo napsalo, že Reagan doběhl předposlední a Brežněv skončil na hezkém druhém místě