„Pane, nevíte, kde je tady pobočka České pojišťovny?“ oslovil mne v pátek na ulici prošedivělý šedesátník, který měl zdravě akční náboj člověka, kterého někdo nezdravě naštval...
„Pobočka je kousek odsud, na poště,“ odpověděl jsem a ukázal rukou daným směrem.
„Tak doufám, že tam ještě budou. Protože si s nima jdu vážně promluvit!“ zasvěcoval mne dále do své věci. „Poslali mi SMS, že mám uhradit nějaké pojištění. A já přitom s nima nic nemám!“
Když to dořekl, pochopil jsem, že máme mnoho společného.
„Byla to tato SMS?“ zeptal jsem se ho a na svém vlastním mobilu mu ukázal zprávu, která mi přišla od České pojišťovny před pár dny.
„Jo, to je ona. A vy u nich něco máte?“
„Ne, vůbec nic, ale měl jsem. Už jsem to dávno zrušil,“ odpověděl jsem popravdě.
„No, to snad není pravda! Jak si to můžou dovolit! Vždyť to je porušení zákona!“ řekl s lehce narůstajícím vztekem.
„To si nemyslím. Právně je to určitě v pořádku. Měl jsem u nich kdysi smlouvu a zůstaly jim tam kontaktní údaje a souhlas k jejich použití,“ brzdil jsem trochu jeho svaté rozhořčení, v němž je to člověk schopen hnát až do Štrasburku.
„Jak to může být v pořádku! Vždyť to je nemorální takhle obtěžovat seniory!“ pohoršoval se.
„No, oni otravují i juniory,“ zastal jsem se své věkové skupiny, které do nároku na starobní důchod zbývá ještě něco mezi čtyřiceti lety usilovné práce a smrtí z přepracování. „Ale s tou morálkou máte pravdu, je to dost na hraně,“ pravil jsem zúčastněně.
„No vidíte. No já tam prostě musím zajít. Vždyť ještě na mě přijde exekutor!“ rozvíjel svou úvahu.
„To se bát nemusíte. To oni jenom tak zkouší… Zrušte jen ten svůj souhlas se zasíláním informací, trvejte na vymazání telefonního čísla a měl byste mít pokoj,“ poradil jsem mu to, co jsem já sám udělal o dva dny dříve na té samé pobočce.
„No, popovídám si tam s nima,“ pravil tónem, který stále svědčil o jeho nezdolném odhodlání problém vyřešit akčně.
Popřál jsem mu hodně štěstí a na závěr ještě vyslovil skromné přání: „Zkuste to nejdřív klidně. Ta paní, co tam sedí, je velice ochotná a vše jsem s ní vyřídil naprosto bez problémů. Ona za toho chytrolína, který to všechno vymyslel, fakt nemůže…“
Toto náhodné setkání bylo hlavním impulsem k sepsání tohoto článku. Samotný příběh ale začal již 3. června, kdy mi přišel od České pojišťovny (ČP) dopis s tučně vytištěným názvem VÝSLEDEK REVIZE POJISTNÝCH SMLUV. To mne překvapilo, protože před několika měsíci jsem po jiné negativní zkušenosti s ČP zrušil všechny smlouvy. K dopisu byla přiložena i vyplněná složenka na zaplacení a návrh pojistné smlouvy na úrazové pojištění Multirisk.
Dopis jsem si raději pozorně přečetl, abych si byl jist, že se nejedná o nějakou nezrušenou smlouvu, za kterou dlužím pojistné či něco podobného. Případy, kdy zapomenutá složenka vedla k exekuci, nejsou bohužel ojedinělé. Jednalo se však o neškodný návrh pojistné smlouvy, který jsem tak mohl pečlivě uschovat v koši na papír, kam patří.
Přesto i mne ten dopis zdravě „namíchl“. Proč? Přestože je právně neprůstřelný, na můj vkus byl napsaný až příliš sugestivně. Zejména zpráva pro příjemce na složence „Uhraďte prosím do 28.6.2013“ mi přišla přes čáru. A kupříkladu ten pán, kterého jsem potkal na ulici, nedostal dopis, ale pouze SMS. A to by znejistilo každého.
Jako vysokoškolák, který denně pracuje s informacemi, jsem neměl problém dešifrovat, že se jedná o obyčejnou reklamu. Nerad bych působil jakkoliv povýšenecky, ale při pohledu na všelijaké lichvářské půjčky, film Šmejdi apod., si dovolím tvrdit, že ne všichni lidé jsou toho schopni. Dále, může nastat situace, kdy už někdo má skutečně u ČP nějakou smlouvu a přiloženou složenku uhradí tak nějak „automaticky“? A co když je někdo v zahraničí či opravdu časově zaneprázdněný a přečte si jen tu SMS? Neuhradí raději ty „blbé tři stovky“, než aby riskoval nějaké popotahování či dokonce exekuci? Jakkoliv je to objektivně vzato chyba těchto lidí, je etické je do takové situace vůbec uvést?
A teď se dovolím pustit na tenký led spekulací. Myslím, že všechny toto případy mohou reálně nastat a že „chytrolín“, který toto všechno vymyslel, s tím počítal. Výsledkem této kampaně tak může být řada nově uzavřených smluv, přičemž je důležité říct, že těch 291 Kč je ve skutečnosti splátka každý měsíc. „Chytrolín“ se tak může hrdě poplácat po zádech za úspěšně provedenou kampaň a ideálně si i vyplatit zasloužené prémie…
Má další úvaha by teď mohla vést dvojím směrem - etickým a praktickým. Nepochybuji o tom, že vše je právně křišťálově čisté. Eticky je však pro mne osobně onen „chytrolín“ na úrovni protagonistů výše zmíněného filmu, který by měl být zdarma promítán nejen seniorům.
A ten praktický směr? Použiji jiný příklad. Bydlím ve velkém městě a mohu si vybrat z několika pekáren. Do té nejbližší přesto nikdy nechodím. Proč? Protože tam „chytře“ přimíchávají staré rohlíky mezi čerstvé. A tento případ s ČP je pro mne takovým podstrčeným starým rohlíkem…
Nemám rád negativistické závěry typu „Všichni v ČP jsou šmejdi“. Nepochybuji totiž o tom, že i ČP má hodně klientů, kteří na ní nedají dopustit – např. když jim po povodních byla řádně vyplacena pojistka. Stejně tak nepochybuji, že tam pracuje řada slušných, férových lidí. Jenže... já už na „chytrolínský“ systém ČP narazil v různé podobě třikrát a tak u ČP neuzavřu smlouvu, stejně jako nezajdu pro míchané rohlíky. A totéž musím doporučit nejen svým blízkým, ale i čtenářům svého blogu.
„Chytrolíne,“ gratuluji! A vy všichni slušní v ČP mi promiňte, ale dokud v té vaší pekárně bude míchat rohlíky, tak si je u vás zkrátka nemůžu koupit i kdybyste je pekli sebelíp...
