Před mistrovstvím Evropy ve fotbale vrcholí domácí soutěže ve všech účastnických zemích. Většina mistrů je známa, ve hře jsou ještě domácí poháry. Například český a anglický. Pardon, to je Pohár fotbalové asociace.
Mám rád anglický fotbal. Speciálně však nejstarší fotbalovou soutěž na světě. Nemusí mít rozlišení „Anglický pohár“, stejně jako Český, Německý podobně. Prostě FA cup. Pohár fotbalového svazu, který též není „Anglický“, protože byl první. Zažil jsem jednou v Londýně atmosféru finále FA cupu alespoň v pubu u televize. Vnímal jsem posvátnou atmosféru tohoto klání, viděl jsem ostřílená hráče, jak po prohrané bitvě leží v slzách na trávníku. Ve vítězném týmu bylo několik vítězů Ligy mistrů a jejich křepčení s pohárem bylo velmi podobné, ne-li mohutnější než s tím evropským. Pochopil jsem tehdy, co tato událost znamená pro celou Anglii.
I u nás došlo k finálovému klání, ve středu v Teplicích. 2000 diváků na stadionu se skoro desetinásobnou kapacitou sledovalo mdlý výkon odpočinutých Jablonečáků (minulou sobotu doma proti Příbrami pošetřili mnoho sil). A tak Boleslav po průměrném výkonu odvezla pohár tam, kde ho loni Jablonec věnoval odvěkým rivalům z Liberce. Zápas provázel nezájem veřejnosti, fanoušků, médií hráčů, prostě všech, kdo se kolem fotbalu motají. Jediné, co koho zajímalo, bylo, zda se do evropských pohárů protlačí Jablonec, či Slavia. Nakonec, to je de facto jediný důvod, proč se o náš pohár zajímat. Snadná cesta k účasti v boji o velké výdělky v evropské lize. Pohár u nás nemá váhu, jeho prestiž neustále klesá, což dokumentuje i názor hráče Váchy ze Sparty, který v jednom rozhovoru vyjádřil pokrokový názor, že by pohár zrušil. Je to přeci soutěž k ničemu!
Naštěstí včera Nova Sport přenášela finále FA cupu mezi Manchesterem United a outsiderem Crystal Palace. To je klub, kterému fandím od malička. Ani nevím proč, snad se mi líbil název, či jejich modročerveně pruhované dresy. … Přenos (mám na mysli fotbal, nikoli zbytečné plky ve studiu) začal před půl sedmou a trval díky prodloužení až do devíti. Nechal jsem se unést dějem a dokonce přemluvil manželku s dcerou, aby se koukaly na úžasný film o princezně dvě na druhé televizi, která nechytá satelit.
Slavnost fotbalu začala hymnou svazu, představením hráčů princi Williamovi a hromadným zpěvem britské hymny Good save the Queen. Téměř 90.000 diváků v hledišti sledovalo fotbalové představení, které nabízelo vše, co k této magické hře patří. Tempo, atmosféra, rozkousané nehty nervózních fanoušků, radost, smutek, nasazení, bojovnost, šance, tyče, karty, usměvavý – i když i chybující -rozhodčí, vedení outsidera, vyrovnání, nastavení, červená karta, rozhodující gól. Manchester tedy nakonec získal kýženou trofej, a zachránil nepovedenou sezónu …. Pohár hráčům předal opět princ William a já si v duchu promítl záběry na předsedu Peltu, sedícího s manželkou v prořídlém hledišti na Stínadlech a říkal jsem si, jestli alespoň trochu princovi nezávidí. A taky hráč Vácha, jestli se včera díval. Kdyby třeba získal angažmá v nějakém klubu 3. anglické ligy (což by odpovídalo jeho výkonnosti), jestli by i tam přišel se svým zlepšovákem, tuhle nic neříkající soutěž zrušit.
A taky mne napadlo, to už dnes dopoledne, když jsem přemýšlel o tomto článku. Jak mistrný tah předsedy Pelty obsadit místo šéfa komise rozhodčích zahraničním expertem. Všichni teď říkají, super, ten Polák to dá do pořádku. A co kdyby se našel nějaký zahraniční Mirek Dušín i na pozici předsedy fotbalového svazu? Že by mu pan předseda uvolnil místo a nechal ho rozprášit Bratrstvo kočičí pracky, které již celá desetiletí vede náš fotbal do pekel.
