Zítřejším osmdesátinám pana Zdeňka Svěráka věnuje IDnes celou přílohu. Já svému platonickému mentorovi věnuji další objev, který jsem učinil ve svém amatérském odhalování nesmazatelných stop Járy Cimrmana ve světových dějinách.
Pane Svěráku, s chutí jsem shlédl Váš rozhovor s Martinem Veselovským na DVTV. Po chvíli jsem si k tomu vzal tužku a papír, abych … nebojte se, nedělal jsem si čárky, kolikrát se mluvilo o Cimrmanovi, to by bylo zbytečné. Vždyť jste mimo jiné prohlásil, že Cimrman je to nejcennější, co zbylo po Vaší spolupráci s Ladislavem Smoljakem. Tužku a papír jsem potřeboval, abych si dělal poznámky o všem, co mne v tomto rozhovoru zaujalo.
Popeláři všech zemí, spojte se
Tento slogan mi proletěl hlavou, když jste mluvil o tom, že byste nebyl dobrý prezident. Snad s výjimkou portrétu na známkách a novoročních projevů. Zmínil jste se o též o tom, že jste v dětství krátce prezidentem chtěl být, když jste se zadíval na portrét Edvarda Beneše ve školní třídě. A změnil jste svůj původní úmysl stát se popelářem. Je dobře, že jste se popelářem nestal, stejně jako presidentem. Totiž, tyto profese spolu symbolicky souvisí. Byly doby, kdy se mohl ze dne na den stát z popeláře president, stejně jako z presidenta popelář.
Liptákovský dopisovatel.
Když mluvíte s panem Veselovským o tom, jak Cimrman ovlivnil Váš život, řekl jsem si, že v podstatě ovlivnil i ten můj. A jsem přesvědčen, že nejsem sám. Existuje mnoho lidí, kteří mají stejný smysl pro humor, jako Vy. Chodíme na Vaše představení, i když je známe zpaměti. Citujeme pasáže z Vašich her a seminářů a dokonce mnoho výrazů přenášíme do běžné mluvy. Když přijede můj synek po delší době domů, první dotaz zní: „Tak co, všechno éremy ? Nic zvláštního nestalo?“
Nejodvážnější z nás Vám fušují do řemesla. Patřím mezi ně. Mimo jiné těžím z toho, že celý život žiji v Jizerských horách. Liptákov znám jako své boty a poznám každý kámen na liptákovské návsi. Jistý čas jsem pod pseudonymem Borys Ježek působil jako místní dopisovatel pro sdružení Inicium, které řídil Adalbert Kolínský. Váš humor je laskavý a pomáhá nám vnímat svět radostněji, než jakým ve skutečnosti je. Proto věřím tomu, že jste k nám amatérským badatelům shovívavý a tolerantní.
Křestní jméno Járy Cimrmana
Dnes se s Vámi podělím o jeden z mých nejnovějších objevů. Jedná se o Cimrmanovo křestní jméno. Jak dobře víte, Cimrmanův otec Leopold byl mimo jiné velkým znalcem a milovníkem ruských dějin. Proto také na své vídeňské zahrádce pěstoval výhradně byliny a pleny z jeho krejčovské dílny prodával na východních trzích pod pseudonymem Čurila Plenkovič. Když Leopold Cimrman mezi lety 1868 až 1873 očekával prvního mužského potomka, dlouho váhal, zda mu s Marlen dají jméno Jaroslav, nebo Ivan. Nakonec nad vzorem s přídomkem „Hrozný“ logicky zvítězil ten „Moudrý“. Podle vídeňského gynekologa dr. Jelínka (strýce budoucí Cimrmanovy matky) bylo zřejmé, že dítě, které se v letech 1869 až 1874 narodí, bude geniální. Navíc si Leopold Cimrman oblíbil Jaroslavl, kde jako cesťák Čurila Plenkovič svým zbožím doslova vyplenil místí kojenecké prodejny. A je všeobecně známo, že podle legendy bylo toto nejstarší ruské město založeno již roku 1010 Jaroslavem Moudrým, na místě, kde zabil při lovu medvěda.
Prošustrované čtvrtstoletí
Pro mne stěžejní pasáž Vašeho rozhovoru s M. Veselovským není však o Cimrmanovi. Je to ta část, kde hovoříte o tom, že jste zklamán z vývoje naší demokracie po roce 1989.
V úvodu tohoto článku jsem zmínil portrét presidenta ve Vaší třídě. Dříve hojně visely nejen tam, ale i v kancelářích, na úřadech a tak všelijak podobně. K tomu mám jednu historku z počátku 90. let, kdy jsem byl ředitelem jedné poměrně úspěšné fabriky v Jizerských horách. Firmu tehdy zprivatizovali Američani, kteří měli evropskou centrálu v Belgii. Když pozdější předseda představenstva poprvé přijel omrknout novou akvizici, divil se, proč mám v kanceláři čtyři velké obrazy se členy Beatles. Vysvětlil jsem mu lámanou angličtinou, že na té zdi ještě nedávno visel Husákův portrét, a můj předchůdce ho za Havla nevyměnil. Zato Řád práce tak visel ještě v roce 1992, ale to jsem Belgičanovi raději nevysvětloval. On mi odpověděl: „Já taky nemám ve své kanceláři obraz Belgického krále“.
Pane Svěráku, Váš portrét bych si do té kanceláře zcela určitě pověsil, protože si Vás vážím ještě více, než obdivuji ty čtyři brouky z Liverpoolu.
