0:3 EU vs Rusko aneb nůž do přestřelky nepatří

Padáme do propasti, ale odhodlání bránit demokracii, evropské hodnoty a donutit Rusko, přizpůsobit se našim podmínkám neutuchá. Kdo koho ale bude brát na milost?

Na Rusku jsme závislí. To víme asi všichni. Závislí dost na to, abychom si před ním hráli na velké šéfy. Energetika je jednou z hlavních strategicko-bezpečnostních priorit každého státu, ale my už několik měsíců hrajeme hru na divoký západ, používáme emotivní prohlášení a jezdíme na návštěvy do válkou zmítané země fotit si selfie s prezidentem Ukrajiny. Ten křičí na evropské a americké lídry, že potřebuje víc a že neděláme dost. Kde je pokora, slušnost a vděk? Pomoc Ukrajině není naše povinnost, ale dobrá vůle.

Jenže ani my nemáme čistý štít. Jsme pokrytci. Další balíček sankcí EU proti Rusku opět nebude obsahovat zákaz dovozu plynu z Ruska, ale dovoz zlata a dalších věcí ano. Vybíráme si co se nám zrovna hodí. Rusko je zlé a nechceme s ním mít nic společného, ale brát si od něj plyn potřebujeme, takže to je ok. Na druhé straně Rusko budeme osekávat ve všem ostatním a to do takové míry, až nám i ten plyn přestane posílat a pak si popřejme klidné a veselé Vánoce v “teple” díky plynem poháněným ústředním topením. Problém je v tom, že Unie není v taktické výhodě, ale chová se tak. To je velká chyba. Její chování mi připomíná podprůměrného, zato nadprůměrně sebevědomého zaměstnance s hypotékou, leasingem a 2 dětmi, který vyhrožuje vedení firmy, že odejde, pokud mu nedají vyšší plat, služební auto a prémie. Tak hodně štěstí. Když mu totiž řeknou, že mu nic dávat nebudou, dotyčný obvykle zacouvá zpět ke svému stolu a sklapne. Jen to zkouší a spoléhá na to, že si z něj HR sedne na zadek. Jenže brzy narazí a skončí, protože ve skutečnosti jsou tihle lidé zbabělci bez opravdové síly, kuráže, inteligence a schopností. Nemají páku, stejně jako ji nemá EU.

Jestli chci s někým vyjednávat, někoho k něčemu nutit, zachovat si nezávislé postavení anebo harašit zbraněmi, tak musím držet skvělé karty, umět je perfektně hrát, vědět kdy a jak blafovat a ve správný moment umět zasadit ránu. To ale není v arzenálu našich ani evropských politiků. Máme hrozné karty a hráči jsou banda naivních, užvaněných, diletantských úředníků, kteří nejenže nechápou pravidla hry, oni tu hru ani nikdy nehráli. EU není silný, flexibilní hráč; o ČR ani nemluvě. Nejsme na tom dobře ani ekonomicky ani vojensky. Země jsou předlužené a po Covidu ekonomiky dostaly další tvrdou ránu. Nedokážeme se momentálně postarat ani o vlastní ekonomickou a energetickou stabilitu, tak přestaňme blbnout. Nevyhrožujme někomu, kdo má něco, na čem jsme závislí. Podřezáváme si větev sami pod sebou a s tím jestli jsme morálně v právu nebo ne, na tom teď nezáleží. Teď záleží na naší vlastní stabilitě a budoucí prosperitě. Nakonec kvůli neuváženým akcím a bezmezné finanční pomoci na úkor naší vlastní stability skončíme v drtivé ekonomické recesi. Kdo pak pomůže nám? Nikdo. Musíme si pomoct sami. Tak prosím, přestaňme se dokola střílet do vlastní nohy a volme naše “zbraně” s rozmyslem a jen tehdy pokud na to opravdu máme a umíme je použít.

Láska a pravda vždy nezvítězí. Zvítězí ti silnější, chytřejší a odolnější. A to my momentálně nejsme.