Sláva vlastencům. Svoji vlast nedáme. Ami go home

Ta, znenadále vytrysklá vlna vlastenectví mne dojímá. Opravdu, vážně. Až k slzám. Vždy když slyším, nebo čtu to odhodlání, když ve spravedlivém hněvu, s pěstmi zaťatými, elita národa volá, že Američanům a jejích vojákům se nevzdáme.

Skoro jakoby minulost neexistovala. Jakoby neexistovaly davy zfanatizovaných Pražanů, hystericky vítajících velkého trpaslíka Adolfa Hitlera a postupující německá vojska. Jakoby, mnohdy stejní občané, netloukli hlavami ve smutku o chodníky a obrubníky, když vyslechli zprávu o smrti Stalinově. Ach jo, a o pár let později, hromadně souhlasili se vstupem bratských spojeneckých vojsk. To jen na chvíli byli pomýlení. Ale probrali se včas. A s otevřenou náručí vítali a hostili vojska z daleké země, kde zítra znamená před sto lety. Nebo tak nějak se to říkalo. A proč by nevítali. Proč bychom se s nimi nedružili. Vždyť nám prodávali levně benzín a naftu. Vodku za pár šupu. Tranzistorová rádia, na kterých jsme mohli hrdinně pod poduškou poslouchat Svobodnou Evropu nebo Hlas Ameriky. VEF se ten tranďák jmenoval. Nemluvě o laciných fotoaparátech a v neposlední řadě zvětšovácích za 500 korun, když legálně si jej fotoamatér v krámě nekoupil za méně než 2000.

Někdo by řekl kolaborace s okupanty, jenže jakápak kolaborace. Družba to byla. A navíc hodně výhodná. I mnohá česká děvčata by mohla vyprávět, jak výhodná ona družba byla.

Zdá se ale, že čas družení je ten tam. Češi už se družit nechtějí. Ami go home, volají a je jím jedno, že zatímco dříve beze studu a špetky charakteru lezli do zadku představitelům těch nejzrůdnějších mocností, dnes když mají prokázat svou příslušnost k světovému svobodnému a demokratickému společenství, tak se jím to nelíbí. Nikdo nás nenutí, v tom to je. Zatímco, když jsme cokoliv dostávali příkazem z Moskvy, pokorně jsme ohnuli hřbet, dnes, když máme ukázat, že je na nás spoleh, stavíme se na zadní. Nechceme radar, nechceme cvičení NATO, Rusko je náš přítel, jsme přece Slované. Tak dalekou cestu jsme ušli od roku 1989.

Nabízí se otázka, jestli jsme ale nějakou cestu vůbec šli, či jsme jen přešlapovali na místě. Najednou jsme velcí hrdinové, kteří se zaklínají touhou žít v míru a bez válek. Prý jsou to USA kdo vyvolávají ve světě konflikty. Rusko je nevinné. Ruce pryč od Ruska, volají mnozí. Putin náš vzor. Už jen zbývá, udělit mu čestné občanství a volat Putin na Hrad.

A proč ne? Jsme přece vlastenci a hlavně Slované. Já asi nejsem ten správný vlastenec. Proto vítám americkou ochranu. Vítám a volám po těsnější spolupráci s NATO. A bude li to třeba, nebude mi vadit ani časově omezená přítomnost vojsk USA či jiných zemi NATO na území ČR. Podpořím vše, co pomůže ukázat ruskému medvědovi, že Češi a Slováci už nejsou ovce, které se pásly tam a tak, jak si to on v minulosti přál.