Pražské povstání

U příležitosti vypuknutí Pražského povstání, nesmíme zapomenout na ty, bez kterých by toto povstání bylo utopeno v krvi hned v počátku.

Jednotky hrdiny, antikomunisty a tedy čestného člověka, generála Vlasova byly v Praze první a už 30. dubna začalo vyjednáváni o pomoci povstalcům. Bohužel, v této době už komunisti měli rozhodující slovo a také bylo jasné, že Československo a zejména Praha je na zájmovém seznamu Stalina. Proto, přestože povstalci pomoc ROA v prvních hodinách povstání s nadšením vítali, byly jednotky generála Andreye Vlasova v noci ze 7 na 8 května nuceny Prahu opustit. ČNR, která vedla s ROA neúspěšná jednání, se tak zasloužila o to, že povstalci přišli o velkou podporu.

Jestli tedy patří někomu patetické verše, které jsme často slýchávali z rozhlasu a televize, tak rozhodně jednotkám ROA, ruské osvobozenecké armády, generála Andreye Vlasova

Tak přijeli, na zavolání naši bratři, naší vlasovci.

Následky byly pro generála Vlasova fatální. Přestože mu byla nabídnuta možnost útěku, odmítl. Odmítl i tehdy, když mu tuto variantu nabídli po zatčení Američané, přestože věděl, že jej čeká vydání do ruských rukou. Rozhodl se však neopustit své vojáky a tak jeho život skončil na šibenici, 1.srpna 1946.

My však budeme na Andreye Andreyeviche Vlasova vzpomínat jako na člověka, který bez ohledu na fakt, že si byl vědom rizik, poslal svá vojska na pomoc krvácející Praze. Za to mu patří náš dík.