O tom hradním pánovi Zemanovi

Je ošemetné psát o současném presidentu republiky. Jsou jen dvě možnosti, jak o něm referovat. Buďto lhát a chválit jej do sedmého, či dokonce osmého nebe, anebo napsat pravdu, ale v tom případě se stanete terčem útoků, kdy vám bude předhazováno, že jste sluníčkář, pravdoláskař, nebo příznivec Karla Schwarzenberga.

Tak si říkám, kolik z těch, kteří Zemanovy kritiky napadají, ve skutečnosti nesnáší slunce a miluje tmu. Kolik z nich, volí lež a nenávist. Odpovědi se asi nedočkám.

Co se mne týče, nejsem a nikdy jsem nebyl příznivcem Karla Schwarzenberga a to ze stejného důvodu, jako nejsem příznivcem Miloše Zemana. Oba by se EU nejraději našroubovali do zadku, až po poslední závit. Ve volební nabídce nebyl nikdo, kdo by přesně, či alespoň přibližně, odpovídal požadavkům na budoucího presidenta. A tak nebylo problémem, pro tak fosilního matadora jakým Zeman bezesporu je, tyto volby ovládnout a zvítězit. Stačilo pár frází, populistických slibů a hlavně lží a osobních útoků vůči soupeři. A hlavně si kolem sebe vytvořit neprodyšný val z těch, kteří jej budou chránit a bránit. A protože lidé mají tendenci být zaslepení, nebo se zaslepit nechat, není taková ochrana tak složitým procesem.

Miloš Zeman na Hradě je pro republiku opravdovou pohromou. Ve spojení se současnou vládou, se země dostala né na druhou, ale na minimálně desátou kolej ve společenství národů. Zemanovy problematické výroky, navíc vystavuji občany dosti velkému riziku a ohrožení.

Pro ty co mají krátkou paměť, dovolím si připomenout rozhovor s německou žurnalistkou, která se v souvislosti s únosem dvou českých děvčat, optala presidenta na jeho případné kroky. Jeho odpověďí bylo posměšné komentování a parodie na muslimský náboženský pozdrav. Co tento jeho "bonmot" mohl znamenat a možná i znamenal si dokáže jistě každý představit.

Nejnovější presidentovou průpovídkou, bylo přirovnání norského sociálního systému k tomu nacistickému, během Zemanova rozhovoru pro Blesk. Týkalo se to kauzy unesených dětí paní Michalákové a opět, každému je známo, jak citlivá kauza to je. Že Norové nejsou ochotní téměř jednat, že si myslí, že jím a jejích systému patří svět a že si mohou dovolit vše. A v okamžiku, kdy se objevila drobná naděje, že by se snad ledy mohly prolomit, otevře si president ústa způsobem, kdy běhá mráz po zádech. Co to bude znamenat pro další vývoj případu, to se uvidí, ale zdárný konec to mohlo hodně zkomplikovat.

Jak jsem napsal v úvodu, hodnotit presidenta Zemana není jednoduché. Zvláště když v současnosti, sbírá body svým rádoby proti islamistickým postojem. Jenže v tomto směru není velký rozdíl mezi Zemanem a Okamurou. Pro oba je to jen prostředek, jak se zalíbit davu.

V každém případě, z mého pohledu není možné hodnotit kladně jako presidenta člověka, který neříká pravdu, ať už vědomě či z nerozumu, který je arogantní a sebestředný a který se obklopuje nekompetentními lidmi. A už vůbec né toho, který má tak těsné a problematické napojení na Rusko a okolí Vladimíra Putina.

V příštím blogu se rozpovídám o Islámu, IVČR a dalších aktivitách