Není to totéž- reakce na blog pana Jaroslava Poláka

Ten se včera rozohnil nad rozhovorem, který Barbora Tachecí nahrála pro Český rozhlas s hercem, režisérem a ředitelem divadla na Vinohradech, Tomášem Töpferem.

Panu Polákovi na tomto rozhovoru, údajně, především vadil fakt, že pan Töpfer hovořil o své tendenci osahávat mladší kolegyně.

Jenže: znáte to, kdo chce psa bít, hůl si vždy najde, a tak i v tomto případě je vše naprosto jinak, nežli to popsal pan Polák. Ostatně, posuďte sami zde. Je tu malý zádrhel. Ten rozhovor trvá skoro 50 minut a abyste jej pochopili, je třeba poslechnout si jej celý a nikoliv jen úryvek.

Jedná se o názory velice moudrého člověka, který ve svém životě dokázal tolik, o čem se mnohým z nás ani nesní. Je to rozhovor s gentlemanem, který o ženách hovoří s velikým respektem a v závěru dokonce řekl, že jediným důvodem rozchodu s jeho partnerkou, by mohlo být, kdyby na sebe nechala sáhnout plastického chirurga. Čímž doslova odstřelil paní Tachecí a musel vysvětlit, že přirozená kráse je to, co skutečného muže na ženě opravdu zajímá.

No a jak s tím jdou dohromady slova o osahávání? Vysvětlení je prosté na tomto příkladu:

Mladý chlapec pozve dívku na rande do kina na romantický film. V setmělém sále opatrně a stydlivě sáhne oné dívce na ruku. Pánové i dámy, všichni jsme to zažili, všichni jsme tehdy měli srdce až někde v krku. A jaká je správná reakce oné dívky? Má začít hystericky ječet? Poštvat na toho hocha policii, soudy, media a vzlykat mee too? Tuto modelovou situaci si můžete upravit do jakékoliv podoby. Například romantické večeře, kdy muž dámě nalévá sklenku vína a přitom ji lehce zavadí o rameno. Nebo spolupracovník se k ženě nakloní, pochválí její parfém či účet a přitom se jí zlehka dotkne? Měla by nastat stejná reakce?

Z onoho rozhovoru je naprosto jasné, jak to bylo myšleno a že se nejedná o nějaké nevhodné osahávání ale že jde o přátelský flirt, se kterým jsou ovšem kolegyně srozuměny a asi jím i lichotí. Protože na rovinu. Žena která nemá ráda mužskou pozornost je buďto lesba nebo frigidní. Náš živočišný druh je prostě založen na tom, že se balíme, namlouváme, svádíme a je to příjemné, dobrodružné, někdy i nebezpečné. To když narazíme na aktivistku která se minulý rok objevila mezi politiky ve Švédsku a která požadovala, aby muži byli povinní mít písemný souhlas partnerky se souloží.Tehdy jsem jí napsal na facebook, jestli pro tento případ budou tištěny nějaké formuláře. Zablokovala mě.

Prostě já neznám žádný způsob seznámení, který by vyhovoval novodobým Koniáškám a aktivistkám a byl současně romantický a vzrušující. Trochu mi dnešní situace připomíná film Demolition man se Stallonem, kdy v daleké budoucnosti bude sex,  doteky a polibky označen za nehygienický a bude probíhat pomocí virtuální reality. Nadčasový film.

A celá ta aféra Mee Too, to je zase jako vystřiženo z jiného filmu. Taky velice dobrého a nadčasového:

Abych zase nebyl špatně pochopen. Je mi odporné násilí na ženách a nevhodné dotyky a vynucené kontakty. Pokud muž osahává ženu na intimních místech, na veřejnosti aniž by jí znal, aniž by s tím byla svolná, zaslouží si odsouzení a ránu do nosu. Jak to udělala ta dívka v Rakousku tomu uprchlíkovi z Afghanistánu.

Je ale třeba rozlišovat a oddělit flirt od násilí.

Žijeme v divné době. Chlapec se bojí vyznat dívce lásku, chytit jí za ruku, nemluvě o polibku. Preferuje se čekat na to až jej dívka vyzve. Tady v USA je to naprosto markantní. I dcera mi vyprávěla, jak byla s chlapcem někde na procházce a sama jej vzala za ruku a cítila jak najednou znervozněl. Ne studem, nesmělostí ale prostě nejistotou.

Rozhodně to není normální situace a nepřispívá k tomu i současná mezigenderová válka. Za chvíli budeme mít zase dívky havířky, děti budou vychovávat pečovatelky nebo roboti, na večeře budeme chodit do restaurací, protože žena není služka a nebude přece vařit.

Chci říct, svět by se měl vrátit zase do normálu. Když láska nebyla sprosté slovo. Kdy pochválit ženu nebylo spojeno s rizikem sociálního vyloučení, kdy dotek nebyl trestným činem, kdy žena byla okrasou tohoto světa a nestyděla se za to. Kdy si ženy nepotřebovaly dokazovat, že jsou stejné jako muži, protože to není pravda. Jsou mnohem lepší. Jelikož bez nich bychom my muži vlastně neměli smysl života.

No snad se ty dobré časy ještě vrátí