Na co se nesmí zapomínat

Blíží se výročí konce druhé světové války a politici v Česku, ovšem nejen tam se předhánějí v tom, kdo se našroubuje hlouběji do Putinovy přízně a kdo se pokorněji skloní před současnou ruskou arogancí. Jenže já : Nerad se klaním hned, to potom bolí hřbet a proto nabízím k přečtení a zamyšlení následujících, několik málo řádek.

To co se začalo formovat před vypuknutím válečného šílenství, dostalo po jeho skončení jasně zelenou. Tedy, alespoň v nemalé části Evropy a ušetřena nezůstala ani Asie. Národy, v pochopitelné naději a víře uvěřili tehdejšímu SSSR, že jeho vojska přináší svobodu a hlavně, nádhernou a mírovou budoucnost. Stalinovi ale o mír nešlo ani v nejmenším a budoucnost osvobozených zemí mu byla naprosto lhostejná. Jeho snahou bylo si tyto země porobit a dosáhnout postupné světovlády. Byla to smělá myšlenka a možná by mu i vyšla, kdyby Evropa neměla velké štěstí v pokračování přítomnosti amerických jednotek na svém území. Západní země věděly ještě před porážkou Hitlera, že Stalinovi se věřit nedá. Potvrdilo se to hned krátce po válce a proto bylo prozíravým krokem založení NATO, jakožto obranného valu, proti rostoucím sovětským mocenským choutkám.

Semeno zla bylo ale zaseto, a rudý blok, který se v Evropě vytvořil a vydržel po 40 let, byl pro křehký světový mír velkým nebezpečím. Provokace ze strany SSSR byly na denním pořádku a dá se mluvit o zázraku, v podobě Stalinovy smrti, že svět nepropadl v další válečný konflikt, který by byl mnohem strašnější, než ten předchozí. Stalin byl nelidský netvor, bez jakéhokoliv zrnka člověčenství.

Je proto varovným signálem, že v dnešním Rusku, je stále uctíván jako hrdina, jako spasitel, jako mírotvůrce, přestože hrůzy, které jeho krutovláda zapříčinila jsou obrovské.

Na to bychom neměli zapomínat. Na to, co potkalo Evropu a svět po druhé světové válce. Hlavně na :

Fakt, že bolševici se k moci dostali pomocí vražd

Fakt, že Lenin odstranil stovky tisíc kozáků

Fakt, že Kreml vyhladověl k smrti 6 milionu Ukrainců

Fakt, že Mao zavraždil 10 milionu Čiňanů v době velkého skoku

Fakt, že Ho Či Min poslal na smrt 850 tisíc Vietnamců ve výchovných táborech

Fakt, že Castro pohřbíval a mučil své odpůrce ve vězení Isle of Pines, kde byl sám předtím vězněn

Fakt, že byly brutálně potlačeny studentké protesty na náměstí nebeského klidu v Pekingu.

Nikdy nesmíme zapomenout, na více než 100 milionů lidí, zavražděných v důsledku pokusu vybudovat pomatený, šílený a zločinný komunistický řád.

Čeho se ovšem nikdy nedopočítáme, je počet těch, jejíchž životy byly v důsledku tohoto experimentu zničeny a kteří sice nepřišli o své životy fyzicky, ale bylo jím zabráněno žít šťastně a spokojeně.

Takže co se mně týče, já ve dnech výročí konce druhé světové války, pochopitelně vzpomenu s pietou na všechny a zdůrazňuji všechny zemřelé v tomto nesmyslném válečném šílenství, ale vetší díl mého  vděku bude směřovat k těm, kteří v oněch dnech moudře rozhodli o ponechání amerických vojsk v Evropě a k těm, kteří rozhodli o vzniku NATO, čímž jednoznačně zachránili mír i pro další generace.

http://victimsofcommunism.org/mission/legacy-of-communism/