Kdo zachrání Evropu?

Není snad týdne, abychom nebyli informováni o katastrofálních následcích pokusů o imigraci do evropských zemí. Na lodích a bárkách nevalné kvality, se ke břehům starého kontinentu snaží dostat desítky tisíc uprchlíků, o kterých oficiální místa ráda hovoří, že se jedná o oběti válek nebo neutěšené ekonomické situace v jejích domovech.

Země, které tímto novodobým exodem nejvíce trpí, tedy Itálie, volá EU na pomoc a hlasitě se dožaduje jakési spoluzodpovědnosti na řešení krize. To je sice moc hezké a srdce humanisty jistě zaplesá, při pomyšlení, jak Evropa společně, rukou nerozdílnou pomáhá ubožákům. Jenže jak je to s těmi ubožáky?

Dosud se hlasitě mluvilo hlavně o vině pirátů a obchodníků s bílým masem, kteří na touze po lepším životě vydělávají velké peníze a poté co ty chudáky nacpou na přeplněná plavidla, nechají je svému osudu. Události minulého týdne, však nabídly poněkud odlišný obraz skutečnosti. Na jedné z takových lodí totiž došlo k vraždě. A to k vraždě z náboženských důvodů. Ubohým běžencům, islámského vyznání, se asi nepozdávala přítomnost stejně ubohých běženců, vyznání křesťanského. A tak usoudili, že když už to kdysi schválil Mohamed, tak že nebude vadit, když je prostě odstraní. A tak také učinili. A já se musím ptát, je opravdu tak důležitá víra v okamžiku, kdy lidé, údajně, bojují o holý život? Je opravdu tak nezbytné dávat průchod nenávisti, když jsme doslova a do písmene na jedné lodi s těmi, kteří se snaží najít lepší budoucnost pro sebe a snad i pro své blízké.

Co je to za lidi, kteří se snaží dosáhnout čehosi lepšího, za cenu vraždy? A jedná se opravdu jen o tu malou skupinu, která nakonec skončila v rukách policie? Anebo jím podobných připlouvá k evropským břehům mnohem více? Na tuto otázku nedostaneme odpověď. Maximálně se nám dostane poučení, že je naší povinností pomáhat. A že nesmíme generalizovat. A že máme být na sebe hodní. Tak to bychom jím mohli u vstupu hned dávat jako dárek ostře nabroušené nože. Chápejte, přece určitě nemají peníze na zakoupení. A Mohamed se poslouchat musí.

Co ale bude s Evropou? Na jedné straně kontinentu řve ruský medvěd, až se mu z tlamy line válečný smrad, na straně druhé se k břehům blíží nekontrolovatelné a nevyzpytatelné množství těch, o kterých nic nevíme a ani se nijak moc nesnažíme vědět. Jsme přece lidumilové.

Nedávno jsem byl v Paříži. Mám to město docela rád. Přestože Francouzi jsou namyšlení troubové a když neumíte jejích řeč, umí vám to dát pořádně najevo. Mám to město rád, přestože je tam odporně draze. Mám to město rád, ale tentokrát jsem se tam moc vesele a ani příjemně necítil. Známými bulváry a uličkami, které ještě před nemnoha léty byly oázou klidu, bloumali podivné bytosti, přátelský se moc netvářily a bylo vidět, že touží po konfliktu. V městě, které sloužilo básníkům jako inspirace, najednou bují zloba, antisemitismus a na každém rohu někdo ječí Allahu Akbar. Odjížděl jsem smutný, o to více ,že vím, že Paříž není to nejhorší místo v  Evropě v tomto směru.

Ano, takto dopadla snaha pomáhat. Tak dopadá, když se k moci dostanou šílenci, kteří se snaží ukázat světu jak krásné může být spolužití mnoha kultur a tito šílenci se u moci drží zuby nehty a nehodlají připustit, že jejích experiment jednoduše zkrachoval. A jestli má mít Evropa nějakou šanci na budoucnost, pak občané musí jednat hned a teď. A nenechat se uchlácholit báchorkami o tom, že radikálních islámistů je pouhá hrstka a v Česku jích je jen co by na prstech jedné ruky spočítal. Je lépe být připraven a držet jejích čísla proklatě nízko, než abychom se pak nedivili a strachem ústa nekřivili.

Ostatně, známe to i z pohádek. Smolíček by mohl vyprávět, jak naletěl Jezinkám. Heprý jen dva prstíčky. A jak to dopadlo. A chudák jelen pak se pak mohl uskákat, aby ho zachránil. Jenže my takového jelena, na kterého bychom se mohli spolehnout moc nemáme, když president našeho největšího jeleního spojeneckého stáda to má s tím Islámem takové nějaké nevyjasněné.