Jsem pro Izraelský a pro Židovský fanatik - a kdo je víc?

Občas se ozvou. Ti spravedliví, co vědí vše nejlépe. Smějí se a zesměšňují. Prý jsme my Židé uplakaní, ublížení, jo a prý jestli v židovské víře existuje smrtelný hřích pýchy. Tyto a podobné blbosti se objevují v reakci na nás...

kteří máme tolik drzosti informovat o věcech, které běžně na stránkách Českých sdělovacích prostředků nenajdete. A když tak někde hodně v utajení. A přitom jsou to události, které jsou v přímé souvislosti s přežitím jednoho národa, národa, který ti "vznešenější" dávno odsoudili k zániku.

Komu leží v žaludku Izrael? Komu vadí Židé? Kdo nemůže vydýchat, že navzdory všem pogromům, vypálení Jerusaléma, i navzdory Holokaustu, že navzdory nekonečným válkám a teroristickým útokům, zde stále jsme a nejenže přežíváme, ale stáváme se nepostradatelnou součástí lidské civilizace?

A to vše sečteno a podtrženo faktem, že mezinárodní společenství štědře dotuje ty, kteří nás vraždí a vyvolávají neklid. A každé slovo, každé upozornění na roztodivný běh dějin, bývá označeno jako pláč, jako ublíženectví, jako zveličování. 

Takže si milí zlatí uvědomte, že Izrael je poslední baštou svobody, demokracie a bezpečí v oblasti, kde nemilosrdně vládne smrt. Ale to není vše a ani to pro zbytek světa není tím nejdůležitějším. Mnohem důležitější je fakt, že jedině dokud bude Izrael silný a bezpečný, bude v bezpečí i zbytek světa. Může se to někomu nelíbit, ale nic s tímto faktem neuděláte, protože je nezpochybnitelný. 

Kdykoliv je nějaká země nebo celý národ v ohrožení, ozývají se hlasy o tom, že se dělá z komára velbloud. Tak tomu bylo krátce po Mnichovu, kdy se ve Francouzském i Britském tisku objevovaly články, že ti Čechoslováci si pořád jen na něco stěžují a že jím přece nikdo nic nedělá. Tyto články velice ochotně přebírala Německá nacistická propaganda, která o pár let později psala o koncentračních táborech, jakožto o pracovních zařízeních, kde se vězni mají nadmíru dobře. Tak dobře, že to přiznala i delegace Červeného kříže ze Ženevy, která některé tábory navštívila. A podobně se psalo i v době genocídy Arménů Turky, kteří se, za potlesku Britů, snažili celou věc zlehčovat. Což ovšem dělají prostřednictvím Erdogana dodnes. A co Cikáni nebo Romové, chcete- li. Tam máme my Češi a nejen my, také pěkně začerněné svědomí. Kolik se jích vrátilo? Kde se dnes dočteme o těch z Romů, kteří bojovali mezi partyzány nebo v odboji? A co tábor v Letech. Bolševik Filip to ostatně vystihl přesně. Stát vykoupil vepřín, máme málo vepřového, fůůůj. Kupředu levá. A nějaká lidská pieta? To se nenosí. A když to někdo nadnese, tak se umlčí tím, že přehání, že se nic neděje, a že je ubliženecký. A pyšný.

Jsem fanatik? Ne. Nejsem. Jsem jen člověk. Člověk, který si občas sedne k počítači a bezhlavě buší do klávesnice, aby se vypsal z toho co jej totálně ale naprosto totálně sere. A čím dále tím méně do té klávesnice ukládá věci, co mu dělají radost. Ostatně, proto ty blogy taky jsou, jen té radosti by mohlo být více.

S proto taky cítím nutnost psát o dění v Izraeli. O provokacích, o útocích, o nenávisti, o tom, jak my všichni, ať jsme kdekoliv tuto nenávist prostřednictvím naších vlád a parlamentů podporujeme. Vy v Evropě a já v Kanadě. Je to ostuda naší doby. Ale i ostuda se dá přežít, pokud nebudeme mlčet a budeme jasně říkat kde je zlo a kdo je jeho původcem.