Evangelium podle Putina

Pokud sledujete zprávy, čtete články, reportáže, blogy a samozřejmě taky diskuse po nimi, možná vás napadla už myšlenka, že k slibovanému návratu Ježíše na zem dochází právě v těchto dnech. Personifikován do Vladimíra Putina.

Naštěstí pro všechny, pro nás Židy obzvláště, se jedná jen o iluzi, vyvolanou faktem, že lidé v České republice jaksi začínají zapomínat, co všechno si museli díky SSSR vytrpět. A ano, už slyším námitky, že SSSR není současné Rusko. Jistě, když se to hodí, zapřeme i Ježíše. Hergot, už je tu zase. A pak se jeden má divit. 

Bohužel, současné Rusko nejen že kráčí pod vedením Vladimíra Putina ve šlépějích SSSR ale začíná při tom pochodu pořádně dupat. A Vladimír Putin, protože  to není hlupák ale diktátor, tak ví, že svět není proti němu jednotný. Velkým nebezpečím současnosti je situace v Syrii. Málokdo z těch co se dnes klaní a modlí k Putinovi, jakožto možnému spasiteli Syrie a míru v regionu si vzpomene, jak vlastně celý ten konflikt začal. Čteme a slyšíme klišé o dlouhých prstech USA a podobně. Pravda je ale mnohem jednodušší a také smutnější.

Konflikt v Syrii začal 15. března 2011 kdy poklidná demonstrace, která směřovala do Damašku, byla brutálně rozehnána policií a několik lidí bylo zatčeno. Popudem k oné demonstraci bylo zatčení, mučení a vražda 13. letého chlapce, který sprejem nastříkal na zeď heslo " Lidé nechtějí tuto vládu "

To byl tedy počátek a otázka se nabízí, jakou roli v tomto měly USA? Odpověď není složité najít. Žádnou. Jestliže totiž USA a západní aliance něco velice nepotřebovala, tak to byl konflikt právě v Syrii. Tento konflikt totiž nejvíce ze všeho ohrožuje největšího spojence USA v regionu a jedinou demokracii v této oblasti - Izrael. Jakýkoliv konflikt v Syrii stojí Izrael a tedy i USA nesmírné ekonomické a vojenské náklady. A co více, Izrael do takového konfliktu nemůže přímo nijak zasáhnout, protože by to okamžitě znamenalo protiútok ze strany sousedních arabských zemí.

No a v neposlední řadě je dobré se podívat na rozložení sil, bojujích v Syrii proti sobě. Na jedné straně stojí protiasadovská koalice podporovaná západem a na straně Asada je Rusko, Irán a Hezballah, což je teroristická organizace, sídlící v Libanonu, financována Iránem, mající za cíl naprostou likvidaci Izraele. 

A tady se kruh uzavírá. Tedy částečně, protože zatímco soudný čtenář si dá dohromady 1+1 a vyjde mu 2, levičáci, bolševici a Putinovi učedníci si budou stále mlít tu svou stejnou písničku o tom, jak ten jejích Voloďa chce hrát čistou hru a chce zveřejnit pravdu. Jenže ona ta pravda někdy dost bolí a tak se jí Putin a jeho blízcí dost bojí. Ostatně, podívejte se na následující odkaz, který jasně ukazuje kolik bylo podáno návrhů na rezoluce OSN, kolik jích bylo vetováno a hlavně kým. Text oněch návrhů si přečtete kliknutím na patříčný odkaz:

https://en.wikipedia.org/wiki/Vetoed_United_Nations_Security_Council_resolutions_on_Syria

nebo i zde

Z výše uvedeného vyplývá naprosto jasně, komu jde o čistou hru a kdo jen mlží, lže a překrucuje. Ta hra, kterou hraje Putin, je hrou o pozice. Snaží se na blízkém východě získat co největší vliv a jeho šance nejsou nulové. Má za sebou Assada a hlavně má velice dobré jméno v Iránu. A Irán, to je země která na téhle šachovnici, hraje hodně výraznou roli. Jde mu totiž o hodně. Mladí lidé v Teheránu mají už po krk autoritativního kleru a ani ty náboženské milice už nejsou schopny pokrýt pomalu rostoucí odpor k náboženskému dogmatizmu. Iránu hrozí další revoluce a Rusko, respektive Putin je pro vedení této země nadějí, že k tomu nedojde. Pokud se totiž upevní a posílí ruský vliv v oblasti, bude každá snaha o demokratizaci provázena velkými potížemi, protože ruská vojska mohou každý pokus o odpor zastavit a možnost, že by Teherán povolil ruské základny na svém území, zase taková fikce není.

Často bývám označován za toho, kdo nenávidí Rusko. Je to směšné obvinění, živené odkudsi z Boskovic. Jenže já nesnáším Putina a Putin není Rusko. Je pravda že on si Rusko a Rusy zotročil, podmanil a o totéž se snaží i ve světě. Dříve nebo pozdějí jej ale i v jeho zemi prohlédnou a pochopí, že není ani Ježíš, ani spasitel ani nový Car. Že je to jen diktátor, který je posedlý touhou po moci a po znovunastolení velké říše SSSR. V Rusku to možná bude chvíli trvat, nežli se lidé odhodlají postavit se mu na odpor. My ale žijeme ve svobodném světě. A tak bychom si neměli nechávat vymývat mozky těmi, kterým se zoufale stýská po pěticípých hvězdách na střechách paneláků, po rudých vlajkách na průčelích domů a tvářích měst, po budování socialismu a komunismu, po době, kdy v samoobsluze za pultem stála prodavačka a nic jiného tam k vidění nebylo.

Svoboda není dar, který přijmeme a hodíme do šuplíku s tím, že jej tam budeme mít kdykoliv k dispozici. O svobodu musíme bojovat a dnes je doba, kdy je tento boj více než aktuální. Léta poslouchám řeči o tom, že komunismus je mrtvý, že slyším trávu růst a podobně. Ne, komunismus není mrtvý a nikdy nezemře. Ta ideologie je nesmrtelná jako nenávist, jako závist, jako posedlost mocí. O tom všem je myšlenka komunismu. A lidstvo je nepoučitelné. Stále bude toužit po maně nebeské zdarma, po spokojenosti bez přičinění, po bohatství bez námahy. A právě pro takové snílky a bloudy, rudý kohout znovu roztahuje spáry. A je nebezpečnější než kdykoliv v minulosti. Takže hrozí, že nepřijde zlatá doba ale doba kamenná.