Dodatek k blogu pana Lubomíra Stejskala

Pan Stejskal dnes napsal krátkou úvahu o události, která v normálních lidech spíše vzbudí úsměv. Ti ostatní v tom vidí provokaci, další útok těch prohnilých izraelských okupantů proti chudáčkům palestínským a podobně.

Pan Stejskal je znám jako přítel Izraele a tak není divu, že se k tomuto incidentu vyjádřil. Jeho blog však postrádal to nejdůležitější, odkaz na video, o které tu především běží. Bez tohoto odkazu, je jakýkoliv komentář k události nepochopitelný.

Co se tedy stalo? Reportérka jakési propalestinské televizní stanice se rozhodla odhalit světu "pravdu" o Izraeli a tak troubila na kameru o tom, jak vláda v Tel Avivu je rasistická, jak se řídí principem kolektivní viny a podobné nesmysly. Nesmysly proto, že izraelská vláda nesídlí v Tel Avivu, ale v jediném a nedělitelném hlavním městě Izraele, v Jeruzalémě. Hlavně ale, Izrael není rasistická země a nevládnou jí žádné rasistické předsudky. Tyto útoky, mnohdy přiživované i samotnou a všemocnou, samozvanou ochránkyní lidských práv EU, směřují k vážnému poškození zájmů Izraele a jsou vedeny nenávistí. 

Této reportáži přihlížela skupinka vojáků IDF a tak, jak jím káže a velí jejích služba, rozhodli se svou zem bránit. Udělali to způsobem typickým pro Židy, tedy jejích typickým smyslem pro humor a ironii. Jak je z videa vidět, ona ani sličná slečna reportérka se necítila nijak zvláště uraženě a je vidět, že se jí na tváři objevil několikrát i úsměv. Prostě, jednalo se o žertíček, či jak správně napsal pan Stejskal, o opičky. 

Izrael je ovšem v nelehké pozici a tak nadřízení oněch vojáků, přistoupili k potrestání tím, že dostali dva týdny nuceného pobytu v kasárnách. Jedná se sice o trest ve stylu vlk se nažral, koza zůstala celá, navíc věřím, že vojáci jsou v kasárnách ve větším bezpečí než v divočině pobliž palestínských území, přesto si myslím, že nutnost trestat někoho za legraci, je smutným odrazem dnešní doby. 

Taky stojí za zamyšlení, že v tomto incidentu nedošlo k žádnému zranění nebo dokonce úmrtí. A tak si říkám, kéž by všechny konflikty probíhaly takto, s úsměvem.