Člověk míní a pokrytci mění

Tak tomu prostě je. Myslel jsem si, že včerejším blogem uzavřu svůj blogerský počin na téma 50. dětí, které mají nebo nemají být přijaty do ČR. Jenže pak jsem si bohužel přečetl blog paní Holotové a vše je jinak.

Nu a protože paní Holotová stále nemá otevřenou diskusi, rád bych reagoval tímto způsobem. Co jiného už můžu, že?

Paní Holotová tklivě píše o trpících dětech v Jemenu. A má pravdu ta žena. Ano, není to jen Sýrie, odkud do Evropy proudí zástupy běženců. Dnes vlastně nikdo neví, odkud všichni jsou a kolik mezi nimi vlastně je Syřanů. Takže potud má paní Holotová pravdu a ve svém blogu jsem i napsal, že zatímco jsme masírování utrpením jedněch, o druhých se mlčí.  Jenže celý ten blog paní Holotové má jeden velký háček.

Kdyby totiž se nejednalo o děti ze Sýrie ale z Jemenu ( nebo jiných míst světa), pak by paní Holotová a lidé za které kope a kteří kopou za ní, spustili stejný povyk, jako nyní v případu dětí ze Sýrie. Nemám pravdu? Vy víte že  mám. V Česku a nejen, totiž nabývá na síle krásná věta z nádherného filmu Tři veteráni. Která? " CIZINEC NENÍ NAŠINEC" Nemám pravdu? Vy víte že mám.

Přitom vůbec nejde o to, odkud ten který běženec přichází ale o odpověď na prostou otázku: zda tu pomoc opravdu potřebují. Pokud jde o děti, tam není o čem diskutovat.  Je proto nehoráznost tvrzení jakési komunistky Konečné o tom, že pan Assad nebude souhlasit s naší pomoci dětem. Zrovna Assad totiž by měl mlčet a být rád že je rád. A na druhou stranu je nesmyslem, jsou li ty údajně syrské děti v Řecku, stěhovat je sem a tam. Ale to jsem psal včera. Pokud jste nečetli, zde to můžete napravit.

Důvodem pro tento dnešní blog je něco jiného, už jsem to nakousl v úvodu. Česká společnost je v takovém stavu, že její velká část odmítne kohokoliv, kdo neprokáže že :

1/ Umí otčenáš

2/ Je ateista

3/ Nenávidí Islám a Muslimy

4/  Jeho tmavá pleť a kudrnaté vlasy časem pominou a úspěšně se zařadí mezi nás bílé...

a asi bych toho našel více.

Takže a tedy, milá paní Holotová a další, uvědomte si konečně, že je 21. století. A v tomto 21. století jsou kupodivu ještě země, kde je zle. Hodně zle. A i když je takové krásné přísloví o sytém, který hlavovému nevěří, neznamená to, že se tím musíme řídit.  Je naší povinností ne před zákonem a úmluvami, dokonce ani ne před Bohem, ale před námi samými jednat tak, abychom se za sebe nemuseli stydět. A stejně silnou povinnost vůči sobě máme v nutnosti nenechat se oblbnout těmi, kdo vidí prospěch. Musíme chránit své domovy, své životy, své děti ale nesmíme přestat být lidmi.

We watch the children pray.
Save us God today,
Come whatever may.

Is there someone to hear me
Is there no one to see
Is there someone to hear me
Doesn't anybody care