Česká televize, kouzla skoro zbavená

Kritika počínání veřejnoprávní televize, není rozhodně něčím vyjímečným.  A nelze se tomu divit. Zatímco občan, divák i nedivák, je všemocnými donucen platit ze své kapsy činnost tohoto mediálního molocha, odměnou za jeho zlaťáčky je mu šeď, nuda a dech dob minulých.

Sledovat reportáže a zpravodajství veřejnoprávního kanálu, vyžaduje někdy opravdu silné nervy. Člověka chvílemi napadne, že slovo kanál, má v tomto případě příznačný význam. Nejinak je tomu i u dramatické tvorby. Takovou nevyváženost mezi kvalitou a děsem, aby jeden opravdu pohledal. Přestože dramaturgové umí vyprodukovat občas opravdové skvosty a díla, ke kterým se divák rád vrací i po delší době, poslední dobou převažuje tvorba, kde nevíte jestli si z vás tvůrci dělají legraci, anebo si jen prostě něco šlehli a přešlehli se. Mohu jmenovat namátkou České století, První republika, Cirkus Bukowski či Případ pro exorcistu. Ten by bylo vhodnější přejmenovat na případ pro psychiatry. Tvůrci zjevně při realizaci nebyli zcela při smyslech.

Nu a do kategorie příšerností směřuje, jak se zdá, i nové dílko jménem Reportérka. Oč tu běží? Mladá, ambiciozní adeptka žurnalistiky nastupuje do redakce jakéhosi plátku, kde se to hemží hyenama a hyenkama. Všichni intrikují a ona také intrikuje, ale protože je mladá, tak je ještě, alespoň částečně, nezkažená. Proto uprostřed piklení, ve vaně plné pěny, volá šefredaktorovi, zjevně kladnému hrdinovi. Ten ji sice odpálkuje, ale ona už evidentně nastoupila tu správnou cestu. Kromě toho je divákovi naznačeno, že byla v dětství znásilněna vlastním otcem. No prostě jedno klišé střídá druhé. Včetně toho, kdy čísi matka zjišťuje, zda je zpěvačka Bartáková těhotná. Ach jo.

Dialogy jsou nudné, klasický formát, kdy jeden z hlavních hrdinů má milenecký poměr, je už hodně otřepaný. Originalita vám schází, milí autoři. Jeví se mi to tak, že dramaturgii stačí, že děj se odehrává v atraktivním prostředí. Tím se zdá, že sledovanost bude zajištěna.

Vůbec nepochybuju, že takovéto pořady si své diváky najdou. Nabízí se ovšem otázka, co to vypovídá o úrovni diváků.

A jen tak na okraj, bych rád zmínil článek pana kolegy Hataly, který se dnes seriálem Reportérka také zabýval. Přestože se v prvním díle objevila řada nepochopitelných věcí, mám dojem že pan Hatala se mýli v tom co kritizuje. Nejsem lékař a tak jsem si jednoho vzal na pomoc a ten píše tohle, z čehož mi vyplývá, že k hypoglykemickému šoku opravdu dochází i tím, že si opomenete vzít inzulín.

V příštím blogu najdete nostalgickou vzpomínku na doby, kdy jsme my, starší pánové, byli mladí jinoši a objevovali půvaby okolo proudících slečen a žen.