"Jako vole...?"

U večeře se na mě syn otočí a optá se: "Mami a co to bylo s tím prezidentem?", reaguje se zájmem na zprávy posledních dní. "Mluvil vulgárně" říkám. "To je jako sprostě?" "Jako vole?" zašeptal, aby tatínek neslyšel a spiklenecky na mě zamrkal. "Jojo, jako vole" šeptám.

A to jsme naštěstí neslyšeli předmětný rozhovor celý, neb neholdujeme poslechu Českého rozhlasu. Byla jsem tedy ušetřena vysvětlování osmiletému klukovi výrazy kun... popř. zkur....jež zazněly z úst osoby, tak vážené, jakým by měl být prezident národa. Pro naše děti někdo jako "pan král". Jak je objasnit, když vulgarismů doma využíváme velmi sporadicky. Zejména, když zase nejde nastartovat auto. Ovšem jen tak pro sebe, abychom neobtěžovali svou sprostostí jiné. S podivem, že je pak slyšíme v rozhlase od osoby, jež je v českém jazyce obratná a znalá věci, že říci někomu co si o něm myslím, lze i slušným způsobem. Dost paradoxní děti učit mravnosti a úctě a přitom se ve školách muset dívat na obraz někoho, jež vulgárnosti jazyka neomluvitelně povýšil na úroveň běžné komunikace. Dost chabé výmluvy Hradu, že ostatní představitelé našeho "království" tyto výrazy používají. A právě proto je mi s podivem, že se ponížil na tak nízký stupeň jejich komunikace. Pokud příště budete chtít zvednout zájem médií celého světa o Českou republiku, tak prosím, ať to není zase o tom, jakého hulváta si země česká zvolila za "krále". Pro malé špunty už ale bohužel budete jen "Ten", co mluví sprostě!