Elen vystoupila z taxíku. Byla doma. Rozvalila se na sedačku. Prohlížela si poštu. Z poslední obálky vytáhla fotku klubu v Paříži s jedinou větou: „Copak v tom brlohu děláš, mrcho!“ . Zatmělo se jí před očima.
V myšlenkách se vrátila do Paříže. Odjížděla na dovolenou vždy na měsíc. Každý rok pravidelně. Pokaždé někam jinam. „Elen si to může dovolit“, chlubila se její matka. "Kdybys jen máti tušila" škodolibě se usmála.
Letos se stala "Pařížankou". Vrátila se ve vzpomínkách… pluje lodí po Seině, rukou si přidržuje černobílý proužkovaný klobouk. Široký lem tvoří kolem jejího obličeje elegantní vlnku. Zdůrazňuje její tajemnost. Paříž si prohlíží přes sluneční brýle se silnýma černýma obroučkama. Dlouhé blond vlnité vlasy a sukně bílých šatů vlají všemi směry. Řetízky jako součást letních botiček na jehlovém podpatku, zvýrazňují útlé kotníky. Lidé ji po očku sledují a hádají, kterou celebritu právě potkali. Baví se tím. "Vaše Beaujolais, madam" vrchní jí s mírnou úklonou podává skleničku.
Bonjour“ rozrazí k večeru dveře klubu. „Bienvenue“ jde jí vstříc Charlie agent Diamond Dolls. Obejmou se a políbí na obě tváře. Každoročně jí dojednává představení v luxusních klubech v Evropě. Stačí si jen vybrat. Je vyjímečná? Možná neokoukaná. O to více žádanější.. „Máš celý měsíc plný" snažil se překřičet hudbu na baru. „Už se nemůžu dočkat“, mrkla na něj spiklenecky a naklopila do sebe nabízenou whisky.
Světelný kruh reflektoru ji nechal v jinak tmavém sále vyniknout. Seděla obkročmo na židli, v kozačkách do půli stehen, v pánské košili a vždy škrabošku přes tvář. Dnes s kloboukem a cigaretou ve špičce. Elen rozjela svou strip show ve velkém stylu.
Byla si absolutně jistá diskrétností agentury. Už se několikrát přesvědčila o jejich profesionalitě. "Zlato jen přes mou mrtvolu" smál se Charlie. Věděl, že se mu to vyplatí. Stejně o ní nic moc nevěděl. Mohla se rozjet. Odvázat se. Nebát se dráždivých pozic a poloh. Věděla, že je sexy a vzrušovalo ji, když jí cpali peníze za kostým.
Ve dne Femme fatale. V noci striptýzová tanečnice.
Její potěšení nepřekazil ani ten divný pocit. "Zahlédla v klubu známou tvář?" I kdyby. Zaručeně ji na parketu nemůže poznat. Pustila to z hlavy.
Až teď jí blesklo
…“musel to být on".. tolikrát ji někam zval a vždy odmítla…"bude jí vydírat?" Ne že by jí nebyl sympatický, ale po mizivé úspěšnosti svých schůzek, veskrze domluvených její matkou, se jí do nich nechtělo momentálně investovat.
Adéla nakoukla do dveří: „Paní doktorko, už na Vás čekají“. Kývla hlavou na souhlas. „Adélko, je Vám něco?“ Všimla si, že co se vrátila, se k ní asistentka chovala odměřeně. Zavrtěla hlavou, uhnula pohledem a zabouchla dveře. Elen v rychlosti dopila zbytek kávy, nasoukala se do taláru a uhladila si přísně stažené vlasy do drdolu. Popadla brýle a běžela do jednačky.
Byl tam. Obhajoval žalovaného. Po jednání za ní vyběhl z jednací síně. „Máte chvilku?“. „Poznal ji tenkrát?“ „Bude ji vydírat?“. Nestačil k ní dojít, když se ze dveří vyhrnula Adéla a pověsila se mu hystericky kolem krku: „Nemůžeš ji milovat“. „Je to coura“ “ a mávala mu před očima Elen dobře známým letákem. Setřásl ji. Elen ztuhla. Čekala, co z ní ještě vypadne. Docvaklo jí kdo a proč.
Jiří se podíval na leták a pobaveně zvedl obočí. „Tak to na nás konečně prasklo“, loupl po ní očima. Chytila ho za ruku. " V Paříži jsme byli spolu" pokračovala v jeho hře.
„Bývají tam prý pěkná vystoupení“, zachovala Elen chladnou hlavu, dívajíc se za prchající Adélou. „Dala jsem přednost Moulin Rouge, ale díky za záchranu“.
„Kde jen to sakra vyhrabala, z koše, projela jí notebook?“ Přece byla tak pečlivá, všechno mazala a skartovala. Potvora.
Seděli na výletní lodi Vltava.
Připili si na tykání. „Adéla podala výpověď a všude Tě pomlouvá“. „Jak překvapivé“ dodala Elen ironicky. Nic více na ni neměla. Dávno by to bylo v novinách. Ti by si na ní smlsli.
Ani netuší, jak byla Adéla blízko pravdě? Zvláštní pocit v klubu jí nelhal. Jířiho odhalila, on ji ne. Potěšila ji rafinovanost své druhé identity. "Cožpak by to někdo řekl do upjaté soudkyně z proslulé pražské právnické rodiny?" chlácholila sama sebe.
Tentokrát to vyšlo. „Příště musíš po sobě pečlivěji uklízet“ pokárala se v duchu. Možná je na čase skončit. "Zamítá se" obratem zavrhla myšlenku.
Podívala se na zapadající slunce a na chvíli se zasnila. „Byl jsi někdy na Sicílii?“ uvolněně se rozesmála.
