Jak já bych chtěla být tolerantní

Leje ze mě pot. Ležím u bazénu nedaleko Hurgády. Je snad padesát stupňů. Funím. Zvednu hlavu, odhodlaná odplazit se do bazénu. Přichází mladý pár.

Ona oblečená ve volnou halenu, dlouhé úzké legíny a šátek přes vlasy. Na první pohled luxusní materiál. Sladěné barvy. Nádherný outfit pro mne na večerní promenádu. Pro ni zřejmě plavecký úbor. I když je ověšená šperky, nějak jí vůbec nezávidím. On v plavkách s americkou fajfkou s sebou plácne do bazénu. Dívka sedí na lehátku a pozoruje svůj mužský protějšek, jenž si prohlíží mini plavečky rekreantek. "On může všechno?" vře to ve mě. Je s tím smířená? Asi se ani nikdo neptal, co si o tom myslí. Nemá jinou volbu? Taky jsem kdysi nosila "svazácký kroj", a ani mi to nepřišlo, že je něco špatně. Zavzpomínám a zajedu do chladivé vody. Spadnou dvojčata, výbuchy v evropských zemích a nebezpečí se blíží k mému domovu. Jsem nucena zabývat se tím, kdo že mi chce narušit "můj svět". Terorismus ve spojení s islámem se skloňuje čím stále častěji. Čtu, že původní Islám hlásá lásku, úctu, apeluje na rodinu a pomoc bližnímu. Nepřipomíná to křesťanství? Některé národy vyznávají spíše konzervativní směr, kde toho žena moc neznamená, možná nic, pokud nerodí syny. Druhým je liberálnější směr orientovaný na západ, kdy sice má vlasy zakryty hedvábným šátkem, ale spíše v její tašce najdete rtěnku či módní časopis než korán. Pak už zbývají jen odpůrci těchto obou. Radikálové? Extrémisti? Jak je nazvat... Nepřipouští jakoukoliv jinou víru. Vnucují ji všem a násilím. Přestávám všechny islámské věřící házet do jednoho pytle. Víra je dle knih o náboženství, jak to chápu já, láska, štěstí, dobro, něco co sice nevidím, ale naplňuje mě pocitem bezpečí a vnitřního řádu, učí mne soucitu, úctě a pomoci bližnímu. Naprosto se s tímto slučuji a ani kvůli tomu nemusím chodit do kostela. Nemám tedy proto jiné vysvětlení, než že představitelé moci jednotlivých společností postupem věků výklad bible i koránu poupravili k obrazu svému, aby mohli ovládat věřící a manipulovat s nimi. A to vše ve jménu boha, ať už ho nazývají různě. Jak jednoduché a promyšlené. Copak se křižácké výpravy, hony na čarodějnice, ukamenování ženy, která miluje jiného, pětiletý chlapec mířící samopalem na klečícího zajatce, či koordinované útoky v Madridu slučují s láskou? Jsem přesvědčena, že Alláh i Bůh jsou v tom naprosto nevinně... "Přece jsme tolerantní stát, vybrali jsme si to" diskutuje má dvacetiletá neteř. Zastává se studentek lékařství. V tomto se shodujeme. Neboť šátky přes vlasy mi připadají spíše praktické a mytí rukou po lokte, lze vyřešit dlouhými rukavicemi. Jistě chápu, hygiena... ... na druhou stranu, když pojedu já do Iránu, je nutno zakoupit šátky, haleny a sukně po kotníky, kvůli popření čehokoli ženského. Vyplnit dotazník. Focení v šátku na vízum na ambasádě. Prostě manévry. Kde zůstala moje svoboda? Moje zvyky? Moje víra? V letadle? Jedu s mužem a synem v metru. Jen tak. Ještě v něm nejel. Smějeme se, jak je vzrušením bez sebe. Do vagónu přistupuje osoba v černém hábitu po zem. Letmo se zadívám do černě orámovaných očí bez tváře. Ptám se sama sebe: "Nemá kolem pasu opasek ušitý z trhaviny?" Jak já bych chtěla být tolerantní...