Aktivním čtenářům hrozí 2,5x menší riziko onemocnění Alzheimerovou chorobou. Uvádí to studie publikovaná v časopise Národní akademie USA (PNAS).
Ne, že bych tuto informaci zjistila čtením této studie, přišla jsem k ní čtením ČiliChilli. Pokud to náhodou nevíte, tak je to časopis, který vydává jistý telefonní operátor. Což není skrytá reklama, ale upozornění na zdroj.To jen tak pro pořádek.
Po jejím přečtení si mi ulevilo. Díky bohu si mohu vyškrtnout jednu položku ze seznamu civilizačních chorob, které na mě zákeřně číhají. Čtenář jsem přímo hyperaktivní. Vlastním také výdobytek moderní doby, kterému se říká čtečka knih. Na cesty šikovná věcička, ale upřímně – klasickou, novotou vonící knihu to nenahradí.
Uměla jsem souvisle přečíst celý text jako první ze třídy. Z té pod pořadovým číslem 1,, samozřejmě. Dodnes si pamatuji ten nepopsatelný pocit, když se písmenka spojila ve slabiky, ty ve slova a ta v celou větu. Přiběhla jsem ze školy domů, v žákajdě jedničku s hvězdičkou a s očima navrch hlavy: „Mami, tati - já už umím číst!“ Od té doby mě to nepřešlo a úplně nejvíc jsem dokázala rozčílit mojí mámu, když jsem četla i při jídle. Vytrhávala mi z rukou knížky a barvitě nastiňovala mou hrůznou budoucnost, kterak za chvíli z toho budu úplně slepá.
Pamatujete se z dětství na tu svou úplně neoblíbenější knihu? Ta moje byla vystavená ve výkladu knihkupectví na hlavní třídě a já jsem každý den po cestě ze školy, s nosem červeným zimou, před ním přešlapovala dlouhé minuty. Měla modrý obal s ilustracemi takových zvláštních, legračně oblečených človíčků. Byly to Neználkovy příhody a já po nich hrozně moc toužila. Blížily se vánoce a tak jsem napsala dopis Ježíškovi, ve kterém jsem ho prosila jen o jeden dárek - o Neználka.
A pak se to jednoho dne stalo. Zamířila jsem, jako vždy, ke knihkupectví, hledala Neználka ve výloze a on tam nebyl. Byl pryč! Prostě zmizel! Domů jsem přišla celá uplakaná a zoufalá. „Můj“ Neználek je pryč! Máma mě utěšovala, že mi ho možná přinese Ježíšek, ale věřte mu. Obvzlášť, když mě spolužáci zbavili iluzí, že Ježíšek přece neexistuje. To je sice pravda, ale zázraky, tak ty se dějí. Přinesl mi ho totiž Mikuláš !
Už jako dospělá, když na to jednou přišla řeč, jsem se dozvěděla, jak to s tím Neználkem vlastně bylo. Máma mi ho šla koupit k vánocům, měli už jeden poslední kus a to byl právě ten „můj“ ve výloze. Protože jsem byla tak zoufalá, tak se nakonec rozhodla dát mi ho místo k vánocům už k Mikuláši.
Bylo by pěkné zažít znova ten pocit. Dostala jsem za svůj život spoustu knih, vždy mě potěšily, ale víte - ten Neználek....,ten Neználek sakra to tenkrát bylo něco !
