Hubnutí je těžká disciplína

Chcete zhubnout do plavek? Moje kamarádky na to šly od lesa a s plným nasazením. Přesvědčte se sami.  

My holky co spolu kamarádíme se společně občas, pokud se nám podaří sjednotit diáře, scházíme na kafe. To se většinou záhadným způsobem přemění ve víno. A jak známo, ve víně je pravda.

Vloni na jaře jsme se sešly v plné sestavě.

"Holky, asi čekám miminko. Takový panděro jsem měla naposledy v pátým měsíci." prohlásila sklesle Daniela.

"Ty máš alespoň štíhlý nohy. Podívej se, jaký já mám kejty, to se fakt nedá." přidala se Eva.

"Já mám tlustý úplně všechno. I prsty na nohou." pronesla temným hlasem Klára a mávla na servírku, aby jí přinesla další sklenici vína.

"No jo holky, asi s tím budete muset něco dělat. Jaro na krku, dovolená za dveřma, jinak budete muset nosit ty burkini" okomentovala jsem stav věci.

"To se ti to kecá! Ty už jsi zhubla!" zasyčely unisono. Ne snad, že bych jejich názor sdílela, ale znáte to - mezi slepými jednooký králem.

"Letos s tím musíme fakt něco udělat" shodly se vzácně všechny tři. Jak řekly, tak udělaly. Tukovým buňkám byla vyhlášena válka.

Ke spuštění akce "Zhubneme do plavek!" zbývaly jen dva kroky. Jako první zakoupit příslušné sportovní vybavení dle hesla: "Čím jste tlustší, tím hezčí a zeštíhlovací sportovní obleček potřebujete." Dalším krokem bylo zvolení té správné metody. Dle svého naturelu se s tím každá poprala po svém.

Daniela navštívila výživovou poradnu. Lehčí odcházela už po několika desítkách minut.  O tučný obsah peněženky. Dieta vedla k tomu, že její mozek nepřetržitě vysílal hříšné myšlenky na zakázané jídlo. V tréninku mysli, trpělivosti, soustředění, odhodlání a v ohebnosti těla, jí měla pomáhat jóga.

Zdravila slunce, protahovala ztuhlé tělo, pot z ní lil i když neudělala jediný rychlý pohyb. Potom přišel kýžený závěr hodiny. Za zvuků šumění moře se všichni  ponořili do meditace. Její zmučená mysl, svaly a vyhladovělé tělo se ponořily do spánku. Hlubokého. Hlasité - chrrr - přehlušilo i mořský příboj. Daniela chrápala jako dřevorubec.

S jógou skončila jednou pro vždy a na nejbližší přátelské grilovačce i s dietou.

Eva usoudila, že nejpřirozenější pohyb je chůze. Z obavy aby ji, osamocenou ženu nějaký úchylák nezmermocnil v lesoparku, si zaplatila lekce H.E.A.T. Nový obleček ji obepínal jako střívko špekáček, ručník ležérně přehozený kolem krku, nakráčela sebevědomě do tělocvičny. Bezelstně uvěřila tvrzení instruktorky, že chůzi po pase zvládne opravdu každý. Po půl hodině z ní pot stříkal jak gejzíry na Islandu, ručník by se dal ždímat a Evě docházel dech. V touze nalokat se trochy kyslíku, se rozhlížela, kde je nějaké okno, které by šlo otevřít. A - ó hrůzo - teprve v tom okamžiku si všimla, že tam žádná okna nejsou. Panický záchvat jí sevřel srdce, nemohla se nadechnout. "Vzduch, potřebuju vzduch!" sípěla. Vrhla se ke dveřím, kterými zoufale lomcovala špatným směrem a z posledních sil řvala, ať ji okamžitě pustí ven.

Dalších několik měsíců Eva strávila u psychoterapeuta a učila se zvládat panické ataky.

Klára nakonec dopadla úplně nejlépe.

Konfrontaci s mladými a štíhlými (!) kolegyněmi ve fitku,  její ego neuneslo. Přešla do ilegality. Domů si pořídila nějaký oný bazmek, s jehož pomocí cvičila u TV. Snažila se, ne že ne. TV  na ni ale pokaždé vyplázla jazyk a zahlásila : "Super Kláro! Dřepy neprovedené. Sedy-lehy nedotažené." Splavené a zničené Kláře jednoho dne ruply nervy a hodila po televizi dálkový ovladač.

Ten nabral elegantní křivku. Netrefila.

Prásk! Váza od tchyně se rozlomila vejpůl a následně tchyně zlomila hůl nad Klárou. Nemluvily spolu, ke Klářině spokojenosti, až do Vánoc.

No a já? Já čekám, kdy se nám zase podaří sladit termíny v diářích. Jsem zvědavá, s čím holky přijdou letos.