,,Vrátila jsem se do Čech, když mě zastihla ta informace. Jak je možné, že tak báječnému člověku se stane něco takového?” Složila jsem se....
ŽIVOTNÍ ZVRAT
Potkala jsem Johana v Oslu. Byl to sympatický mladý muž. Hned jsme si padli do noty. Seznámili jsme se ve tři a procházeli se do šesté hodiny odpoledne. Bylo nám spolu dobře. Moc dobře. Dokázali jsme se jeden druhému svěřovat, jako jsou toho lidé schopni jen s těmi, které neznají a domnívají se, že už je nikdy v životě nepotkají.
Johanovi bylo 31 let, měl vystudované IT a posledních osm let žil v Japonsku. Během třech hodin mi vyložil svůj život. Zpočátku mluvil nejasně a roztržitě. Čím víc však mluvil, tím se zdál jistější.
Říkal, že se v Oslu nikdy necítil doma. Vždy snil o tom, že někam vycestuje, bude tam žít a třeba tam i zůstane. Do rodného města se vrátil kvůli otci, který onemocněl nevyléčitelnou nemocí. Měli rodinnou firmu a on byl jediný syn. Musel se vrátit. Potřebovali ho.
Zpočátku z toho byl nešťastný. Pak pochopil, že se potřebuje posunout dál. Japonsko mu odhalilo už téměř vše. S nabídkou tedy souhlasil, ale celou rodinu upozornil, že to nebude natrvalo. Bude tam dokud bude třeba.
Vyprávěl mi o jeho nové dívce.
Byla to Brazilka a uhranula ho svou živelností.
,,Je tak vášnivá a hysterická. Během jedné minuty mě miluje, chce zavraždit, a pak pláče, že se zabije, pokud ji nebudu milovat.”
Přišlo mu to zajímavé a nové. Miloval ji kvůli tomu. Byla jiná než všechny dívky z Norska a Japonska. Ty nebyly schopné vyvinout tolik ženské energie ani za týden.
,,Ona je jako oheň. Ony jsou jako led.”
Okrajem se také zmínil o ženě, kterou potkal před osmi lety. Bylo to těsně před odletem do Japonska. Jmenovala se Erika a byla to prý moc fajn holka.
,,Bylo mi s ní dobře, ale věděl jsem, že to není ta dívka, kvůli které svou cestu odložím.”
Předem ji upozornil, že ať se mezi nimi stane cokoliv, stejně odletí. Erika jako správná norská dívka při posledním společném večeru ani nezaplakala. Přála mu hodně štěstí a říkala, že mohou zůstat přátele.
Johan si hned po příletu našel japonskou dívku. Erika byla tři roky sama. Udržovali spolu občasnou konverzaci, než si našla nového partnera. Pak už si psali jen párkrát do roka k narozeninám a Vánocům.
Když tedy před měsícem přiletěl zpět, uvědomil si, že by ho zajímalo, jak se jeho kamarádka má. Pozval ji na pivo. Svolila.
,,Překvapilo mě, jak jsem se s ní cítil. Měl jsem pocit, jako by nás těch osm let od sebe nedělilo. Nebyla tak živelná jako Elena, ale bylo mi s ní krásně. Tak nějak zemitě a upřímně.”
Svěřila se mu, že je zasnoubená a není si svým rozhodnutím jistá. On jí básnil o své nádherné gazele Eleně a měl radost, že tu přeci jen má nějakého přítele.
Vrátila jsem se do Čech, když mě zastihla informace, která mě složila na kolena.
Tento mladý, krásný, upřímný, inteligentní a srdečný člověk spadl ze skály při procházce se svou dívkou Elenou.
Předváděl se před ní, kam až vyleze a spadl tak nešťastně, že mu museli amputovat obě nohy od kotníků dolů.
Zdrtilo mě to. Ač jsem se s ním viděla jen dvakrát, tázala jsem se, jak je možné, že takovému člověku se stane něco tak hrozného? Psala jsem mu ve zkratce, že na něj myslím a ať se drží.
Za měsíc přišla odpověď.
,,Děkuji Ti za tvou zprávu. Nebudu Ti lhát, dobře mi není. Ale hrozně už také ne. Občas si vzpomenu na naši schůzku. Byl jsem tehdy tak sebejistý, že bych si za to teď nafackoval. Tenhle hrozný úraz přišel pro moc dobrý důvod. Měl jsem si uvědomit, co je v životě důležité, o co stojí bojovat. Nejsem tu sám, pomáhá mi celá rodina. Ta která mi v Japonsku skoro nechyběla. Budu jim za to vděčný celý život.
Díky mému úrazu jsem se také sblížil s otcem. Odpočíváme vedle sebe na lůžku. Máme tak hodně času se poznat. Pochopil jsem, že jsem mu křivdil. Jsem také zasnoubený a nemohl jsem si vybrat lepší dívku. Erika mi hodně pomáhá a já ji mám moc rád!
Až se dám dohromady a naučím se pořádně chodit na protézách, uděláme další fotky. Chci všem a hlavně sobě dokázat, že jsem se nevzdal a žiji dál! Měj se.”
J.
............……………………………………………
Johann chodí na rehabilitace a učí se znova chodit. Je obklopen nejbližšími a společnými silami se vrací zpět k aktivnímu životu.
