,,Jsi divná a s Tebou my si hrát nebudeme.” vyháněly mě holky. ,,Tebe nezajímá svatba a koho si vezmeš až budeš velká?”,,Nevím a mělo by?”...
JE SVATBA DŮLEŽITÁ?
Už na pískovišti, kolem kterého občas rostly žampiony, mi bylo řečeno.
,,Jsi divná a s Tebou my si hrát nebudeme.” vyháněly mě holky.
Proto jsem trávila mnoho času s kluky. S nimi jsme hodně běhali a hráli na babu. S jedním jsem se dokonce ve školce líbala za keřem, což mi Kamil připomněl v dospělosti. Holčičky si často hrály s panenkami na svatbu a na spokojenou rodinu. Já si hrála na návrhářku nebo módní přehlídku. Koho si vezmu, až budu velká, mě vážně nezajímalo. Nejvíce mou návrhářskou tužbu pocítila maminka.
Pravidelně jsem ji v šatníku upravovala oranžovými nůžkami střih šatů a sukní. Občas jsem dostala vařečkou, která na sobě měla vyryté srdíčko, jenž se pak vyjímalo i na mém zadku. Od mé vášně mě stejně neodradila. Ta mě přešla sama s uvědoměním, že dobrá návrhářka musí být i výborná švadlenka a na to jsem já neměla a nemám trpělivost.
V dětství jsem si hrávala se sestřenkami, které byly starší než já. Jenže jednoho dne mi vysvětlily, že jejich hrnec s trpělivostí přetekl. Prý jsem nemožná a mám si raději hrát s kluky. Jsem prý jen malá a hloupá holka. Ony si chtěly hrát na rande u bazénu, v kině a restauraci. Poznat toho pravého a vyvoleného. Připravovat svatbu a vzít si dokonalého kluka. Hrát si na maminku a tatínka.
,,A ty jen dokola navrhuješ a maluješ šaty, ale na svatbu si s náma hrát nechceš. Už těch obrázků máme dvě velké krabice od banánů a nemáme to kam dávat.”
,,A taky už Tě máme dost!” přisadila si ta mladší.
,,Tebe nezajímá svatba a koho si vezmeš až budeš velká?”
,,Nevím a mělo by?”
,,Vždyť to je TO nejdůležitější pro každou holku na světě!” vrtěly nechápavě hlavou nad mou hloupostí.
,,Aha, to jsem nevěděla. Já si myslela, že je důležitější, kým budu a ne s kým budu.”
Má odpověď je na okamžik zarazila.
,,Ty jsi tak malá a naivní. Kým budeš přece určuje s kým budeš!” uraženě se otočily a odešly.
Do dneška jsem to nepochopila a stále se domnívám, že na prvním místě je, kým jsme a ne s kým jsme. Štěstí a radost ze života musí nejdříve vycházet z nás. Pak můžeme potkat toho pravého a být v životě šťastni dvakrát.
Mc
