V úterý 1.3. jsem viděla na ČT ve frontě čekat na registraci rodiny s dětmi z Ukrajiny v dlouhých frontách. Napadlo mě koupit křídy a pomoci jim na chvíli ZAPOMENOUT na válku. Nechat si děti hrát. Jak můžeme darem vyjádřit víc? …
Děti a lidé z Ukrajiny jsou vděčné za VŠE, ale můžeme udělat víc, než jen věnovat dar?
Chodím mezi dětmi a lidmi z Ukrajiny v Kongresovém centrum. U každého se zastavím. Představím se. Občas si podáme ruku. Často poslední dobou slýcháme. ,,Přivítáte tak, že já cítit doma.” A to vše i díky týmu ze skupiny VRAŤME DĚTEM ÚSMĚV.
Opětujeme si vzájemně pohled. Usmějeme se na sebe. Zopakuji jejich jméno. DENISA, OKSANA, VERONIKA, DÁŠA, VĚRA, LILIANA, VIKTORIA, LJUBA a atd. Oni řeknou na hlas to mé. Za posledních pár dní vyslovilo mé jméno už stovky až tisíce lidí. Vždy ho říkají tak pěkně a opakují ho často, když probíhám kolemnich.
,,Ahoj Martina“
,,Děkujeme Martina“
,,????? Martina“
,,Haló Martina“
,,Těší ma Martina“
,,Martina“
Nejsou to jen uprchlíci bez jmen. Každý z nich má jméno, věk, město narození a svůj příběh. Jsou to hlavně děti a ženy. Mnohé ženy se možná vrátí i za muži bojovat a děti tu zůstanou samotné.
NAPIŠME JIM VZKAZ, klidně přidejme kontakt a přivažme ho k plyšákovi. Napišme věnování do sešitů, omalovánek, bloků, na pexeso atd… Můžete se tak pro ně stát dalšími lidmi v našírepublice, které budou znát. Jsou hrdí. Hodně. Dívají se do očí. Smějí se a jsou schopni čekat hodiny a hodiny, než získají svou registraci. Spějí tam a čekají. Budou rádi, když budou vědět, kdo jim dárek věnoval. Budou vděční, když budou vědět, že někomu konkrétně na nich záleží. Vás může zas těšit, že jste pomohli fyzicky i psychicky. Takovým objetím na dálku.
Představte si, jaké to musí být, vím, nejde to. Nezažili jsme to, ale já tam jsem s nimi už od úterý 1.3.. Čekají na zimě, ve frontě, v místnostech, sálech. Lidé tam spějí, čekají, jsou na mobilu, čekají, hrají si a zase čekají, než na ně přijde řada, jídlo nebo voda. Nedovedu si představit, jak by můj syn zvládl se mnou tak pěkně čekat, jako oni, třeba i deset hodin a víc. Po tak útrapných cestách, jež mají za sebou. Cesty, které trvaly dny. Většina z nich odešla s tím, co měla zrovna po ruce. Prchali před válkou, smrtí a neštěstím. Snažili se hlavně odvézt do bezpečí své děti.
Chodím tam mezi dětmi a malujeme si obrázky navzájem. Oni ho namalují mně a já jim. Mají radost, že mohou také něco dát. Nechtějí jen přijímat. Pozvu je za sebou do uličky a vyzvu je, abychom si vzájemně namalovali obrázek. Co malují nejčastěji? Ukrajinské vlajky. Rodiče si tak na chvíli odpočinou, ale ne úplně. Když tam tak sedíme a malujeme si, většinou stejně přijdou maminky nebo babičky za námi. Sednou si na bobek a dívají se na své dítě, jak je zase na chvíli šťastné, spokojené a zaneprázdněné. To jim přináší klid. Vnitřní pokoj. Chvíli spokojenosti. Udělaly by pro své děti cokoliv, a proto je dovezli sem do bezpečí.
Můžeme tedy pro ně udělat víc než jen být solidární? Napadlo mě to předevčírem. Ze začátku jsem pro ně byla bezejmenná, bylo to snažší. Usmívala jsem se. Rozdávala dary. Trávila s nimi krátký čas. Bylo to náročné i tak, ale snažší než sejmout masku anonymity a pozvat je tak ke své osobě blíže. Teď si dávám načas, ptám se na jejich jména a oni na to mé, je to už osobní. Všem jsem otevřela srdce a duši. A oni to cítí a vnímají. Mají radost, že se na ně nekoukám jen jako uprchlíky, ale hlavně jako na lidi. Velké množství lidí nám nosí dary a my je roznášíme. Pokaždé tak zažíváme znova a znova. Jak se ptají, zda si to vážně mohou nechat. Jak skáčí vysoko do vzduchu za plyšáka, neboť mají opět koho obejmout. Ráda bych Vám to pomohla zprostředkovat také více osobně, protože většina z dárců jste prostě úžasná skupina lidí, která se moc snaží. Ale když za tím darem, jež jste koupili a nebo zželeli ze své domácnosti uvidíte konkrétní dítě, vše získá jiný smysl. Vyšší. Nedarujme jen dary, ale věnujme dary a zajímejme se dál o jejich životy a budoucnost. Čím více se integrují. Čím více budou mít pocit, že jsou vítáni. Čím více ucítí zájem o ně, o jejich osobu a jejich osud, tím více pomůžeme jim a naší republice též. Můžete být jen přátele na FB konec konců. Jak moc si je pustíte do života záleží jen na Vás.
Mc
A jak nápad a projekt VRAŤME DĚTEM ÚSMĚV začal?
V úterý 1.3. jsem si všimla na ČT, že ve frontách před Cizineckou policí v Olšanské 2 čekají rodiny s dětmi z Ukrajiny v dlouhých frontách. Jelikož mám sama dítě, napadlo mě, že KOUPÍM KŘÍDY a půjdu je rozptýlit. POMOHU jim na chvíli ZAPOMENOUT na válku a dám jim možnost být opět dětmi, které si mají HRÁT. Od té doby chodím denně…
Nakoupila jsem pomůcky a vyrazila do akce. Děti byly vděčné a opět jim očička zajiskřila. Přesně v ten moment jsem věděla, že zítra vyrazím zase a od té doby chodím denně. Teď už však do kongresového centra s báječným týmem dobrovolníků, na které se mohu spolehnout a ohromně mi pomáhají.
Tehdy jsem ale jako první oslovila kamarádku KIKU, která se okamžitě přidala. Ráno jsem zavolala na MAGISTRÁT PRAHY 3 a oni ochotně přijeli do hodinky na místo. PAVEL TROJAN přivezl první pomůcky a ptal se, jak mohou pomoci dál. Uveřejnil inzerát, a tak se o nás dozvěděli další lidé, známí, rodina a přátele...
Vytvořila jsem skupinu VRAŤME DĚTEM ÚSMĚV Pomáháme Ukrajině a na to se ozvalo mnoho báječných lidí, kteří mi teď pomáhají na místě jako dobrovolníci. Jako např. Daniel, Věra, Josefína, Rebeca, Pavlína, Markéta, Alex, Viktor a atd. Také máme mnoho dárců, které dělají radost a přináší nám KŘÍDY, MODELÍNU, BLOKY, OMALOVÁNKY, MALÉ BALENÍ PASTELEK, FIX, VOSKOVEK, BUBLIFUKY, RAZÍTKA, PEXESO, KARTY, MALÉ HRAČKY DO RUKY, PLYŠÁKY a další tvůrčí věci, které děti alespoň na chvilinku při čekání rozptýlí a pomohou jim zapomenout na válku doma.
Tahle výzva je MÁ osobní prosba a nápad. Budeme všichni stále rádi, když budete chtít pomoci i běžnou formou. Tedy darovat bez věnování. :) Ale pokud máte chvilku, napište jim a přivítejte je sami za sebe v České Republice. Sláva Ukrajině.
Martina Cibulková
FB skupina: VRAŤME DĚTEM ÚSMĚV Pomáháme Ukrajině
Další info: https://www.detemusmev.cz
Ps: Brzo napíšu zase a děkuji všem, že tak pomáháte. Napíšu např. o tom, jak jsme roznášeli květiny ženám nebo dáváme kolem krku krepový papír v národních barvách ukrajiny jako symbol. Příběhů je hodně a Vy si je zasloužíte znát a být tak s námi více na místě, mezi nimi. :)
