Před vhozením volebního lístku navrhuji zamyslet se, co jednotlivé strany skutečně budou dělat a jaká evropská politika je v zájmu nás, lidí žijících v tomto koutě Evropy. Pokud se omezíme na hospodářskou oblast, jsem přesvědčen, že je to liberální ekonomická politika, která otevírá nové možnosti zejména novým členským státům, a umožní jim tak rychleji dohnat Západ. Proto by i voliči, kteří preferují v domácích volbách levici, měli v eurovolbách podporovat pravici. Je to i k jejich prospěchu.
Evropský parlament, Štrasburk
Volební kampaň vrcholí a informace o Evropském parlamentu (EP) se valí ze všech stran. Ale nakonec je to téma dne. Levice oblepila zemi slovem jistota a slibuje zázraky, které se na evropské úrovni vůbec neřeší. Ani důchody ani sociální dávky se tam nestanoví. Pouhá ignorace těchto nesmyslů a spoléhání na instinkty a zájmy poučené domácí politikou však nestačí. Přemýšlivý volič se musí ptát, co tedy asi budou naši europoslanci dělat v EU a jak jejich rozhodování ovlivní naši zemi. Pro podporu svého postoje z prvního odstavce bych zde chtěl - byť zkratkovitě - přiblížit, co se v EP řeší nejčastěji a podle čeho naši zástupci hlasují.
Zkušenosti už máme. Víme, že evropské politice dominuje oblast hospodářství, regulace nejrůznějších odvětví ekonomiky, zkrátka jednotný trh. Je zde samozřejmě i spousta jiných oblastí. Ovšem nejsou to sociální věci, školství nebo zdravotnictví, o kterých se mluví nejvíce, ale o kterých si státy rozhodují většinou sami. A jednotný trh je také tou největší výhodou, o kterou jsme před vstupem do EU stáli. Dává obrovskou šanci našim podnikům i jednotlivcům prosadit se v celé EU. I díky němu šlo naše hospodářství v minulých letech tak rychle nahoru.
A právě zde se jasně projevuje rozdíl mezi politikou konzervativních a liberálních frakcí v EP na jedné straně a politikou socialistů a ostatní levice na straně druhé, kdy první kladou důraz na liberalizaci a vytváření nových příležitostí pro podnikání, zatímco druzí spíše na ochranu pracovních míst a sociálních jistot. V rámci EU však ty příležitosti vznikají hlavně v nových zemích, zatímco ochranu si (často stávkami) vynucují zaměstnanci v méně konkurenceschopných sektorech západních zemí. Dobrým příkladem byla směrnice o službách, která mohla vytvořit spoustu příležitostí pro levnější a často i kvalitnější poskytovatele služeb ze středovýchodní Evropy. Mělo se tak stát díky navrhovanému principu "země původu", podle něhož by poskytovatel musel při nabízení služeb v cizině splnit jen zákonné podmínky vlastního státu. Pro nátlak západoevropských odborářů a za přispění i naší levice byl tento princip z návrhu vypuštěn, čímž byl přínos volného pohybu služeb pro naše pracovníky značně omezen.
Nejde jen o anekdotické případy. Je důležité také vědět, jak naši europoslanci hlasují obecně. Je to většinou podle rozhodnutí frakce. Zvláště naše levice je v tom velmi důsledná. Např. podle serveru votewatch.eu hlasovali zástupci ČSSD zhruba v 96% důležitých hlasování podle rozhodnutí socialistické frakce. Např. zástupci ODS byli "loajální" k frakci EPP-ED jen v asi 73% případů. Zdá se tedy, že ČSSD bude sledovat politiku frakce, i kdyby se neměla slučovat se zájmy národní ekonomiky, zatímco ODS se chová mnohem nezávisleji. Tuto praxi ČSSD nakonec otevřeně přiznává Richard Falbr, který tvrdí, že evropská politika se neřídí národními zájmy, až na výjimečné případy. Úsměvný tak byl jen jeho povzdech v Otázkách VM Speciál, že čeští poslanci se nemají zájem scházet a koordinovat svoje postoje. Není jasné, co mu chybí. Vzhledem k frakční disciplíně ČSSD by snad kolegy mohl jen informovat o tom, jaká bude politika Socialistické internacionály.
Vzhledem k výše uvedené obecné tendenci politiky levice a pravice i značné loajalitě k frakcím - v případě levice téměř absolutní - je zřejmé, že voliči, kteří kladou důraz na ekonomické aspekty politiky a s nimi spojené národní zájmy, by měli volit pravici, která přirozeně prosazuje politiky, ze kterých můžeme v Česku profitovat všichni, ať už jako podnikatelé anebo jejich zaměstnanci.
