Volme toho, kdo nám bude říkat pravdu

Je samo o sobě podezřelé, když někdo příliš zdůrazňuje své dobré vlastnosti: např. "konzistentnost" svých názorů anebo, že "něco říkal jako první". Většinou je to totiž jen zástěrka pravého stavu věcí. Tedy, že není vůbec konzistentní anebo, že jeho výroky mohou - podle situace a potřeby - dostávat jiné "akcenty".

Miloš Zeman si libuje v siláckých výrocích, kterými může šokovat. Příkladem je jeho přirovnání odsunu Němců k Stalinovým etnickým čistkám. Ale jak se mu to najednou nehodí anebo toto citlivé téma může použít proti soupeři, který se navíc vyjádřil mnohem decentněji než on sám, je schopen zcela obrátit a pranýřovat, že by i prokurátor Urválek koukal.

Naopak Karel Schwarzenberg nám říká stále to samé, co říkal vždy. A nebere v potaz, že mu to u velké části voličů uškodí. Má totiž něco, co mu brání popírat pravdy, jimž věří a k nimž se celý život hlásil. Umí se zastat jednotlivce či nějaké menšiny, i když se může znelíbit většině a sám z toho nemá žádný prospěch. Této vlastnosti se říká charakter. A je to vlastnost, která je pro prezidenta naprosto nejdůležitější. Měli ji prezident Masaryk i Václav Havel. A jen takoví lidé dokážou jít proti proudu a posunout naši společnost dopředu. Nakonec to víme všichni, že jen skutečný přítel nám řekne nepříjemnou pravdu do očí.

A je tu ještě jeden důvod, proč jsem přesvědčen, že Karel Schwarzenberg by byl čestným a charakterním prezidentem. Není totiž na nikom finančně závislý ani jinak někomu zavázán. Navíc, jako příslušník starobylého rodu, má dané morální limity, které nemůže překročit. Musí mít na mysli nejen pověst svou, ale celé rodiny. Kdyby morálně selhal, pošpinil by tím i své předky.

Na druhou stranu u Miloše Zemana si nemůžeme být jistí vůbec ničím. Jeho kampaň nám ukazuje, že jediným měřítkem jeho kroků je touha dostat se na Hrad. Použije cokoliv, co mu může nyní přinést hlasy. Kolik flagrantních lží už vypustil? Jaká podpásová témata stále vytahuje? Místo abychom se bavili o budoucnosti, o postavení republiky ve světě, o morálním stavu společnosti všudypřítomné korupce, nám on vnucuje 2. světovou válku.

Dále nevíme, komu vděčí za tu bombastickou kampaň. Oficiálně nemajetný důchodce utrácí desítky milionů a odmítá sdělit, kdo to platí. Jeho tým vede představitel ruské společnosti Lukoil, která mimo jiné platila i vydání knihy Václava Klause. V některých demokratických zemích by bylo přijímání darů politiky od cizích subjektů naprosto nepřijatelné, ne-li přímo nezákonné. Našim "vlastencům" se to ovšem toleruje.

Miloš Zeman prý "nebere". Ovšem ten náročný servis mu - samozřejmě z čirého přátelství - zajišťují lidé, kteří zbohatli, když on byl v politice. Jeho osobní vazby jsou více než alarmující.

Komu tedy můžeme spíše věřit, že bude jednat v zájmu občanů a že nám nebude lhát? Nechť si to každý přebere sám...