Rozdělme si na začátek sport na rekreační, výkonnostní a vrcholový. V Chebském regionu se dlouhodobě můžeme bavit pouze o druhé či třetí možnosti. Kde hledat chybu?
Socialisticky vybudovaný ligový tým RH Cheb, díky soudruzi.Archív klubu
Sportovní aktivity řadíme mezi duševní hygienu člověka. Valná většina občanů České republiky sportuje. Je to neoddělitelná součást naší kultury. Kdo chce, ten si svůj sport najde. Řada z nás prošla obdobím registrovaného sportovce. V tzv. produktivním věku šlo většinou o klubové účinkování. Za socialismu mládež neznala tu dlouhou řadu lákadel, které se vyrojily po roce 1989. Prostě kdo měl zájem, působil v tom svém odvětví.
Co pamatuji tak bezkonkurenčně vévodil kolektivním sportům na Chebsku fotbal, hokej, atletika.
V každé vesnici byl fotbalový oddíl, dokonce většina měla a stále má i mládež.
Hokej vždy patřil mezi "drahé" sporty. Kdo chtěl lepší podmínky jezdil do Mariánských Lázní. Zastřešen a zrekonstruován byl zimní stadion v Chebu až v roce 2002. Atleti měli centrum na staré atletické dráze v Poohří v Chebu.
Nerad bych opomíjel i další sporty, ale zaměřím se na ty nejpopulárnější (například vzpěrači, ti jsou výborní dodnes).
Začnu v éře "himlovské" (Antonín Himl, rodák z Chebu, dlouholetý předseda ČSTV). Uměl prosadit přesun finančních prostředků do svého místa. Postavena byla sportovní hala Lokomotiva, Z regionálního klubu se stal slavný "vnitrácký" (Ministerstvo vnitra ČSSR) zřizovatel klubu RH Cheb (Rudá Hvězda Cheb).
Pan Himl si vysnil nejvyšší fotbalovou ligu v Chebu, byla. Pan Himl si vysnil mezinárodní házenkářský turnaj žen, byl.
Podle situace se pouze měnil název akce.
Do populární "Hvězdy" byla převelena řada hráčů, kteří místo plné polní hráli za peníze fotbal. Vyjmenovat tu plejádu pozdějších hvězdiček a hvězd nejen československého, ale i později českého a slovenského fotbalu byl bylo na mnoho řádků.
Tedy za komunistů žádná koncepce pro fotbal, pouze se nařídilo, hráči přiveleni, převeleni, zaplaceni a jelo se. Úspěchy byly, divák, občan se tetelil.
Házenkářský svátek byl mezinárodně uznávanou akcí, aby ne. Rozpočet nikdo neřešil. Každý rok se prostě politicky rozhodlo a bylo vše tak nějak soudružsky v pořádku.
Trochu odlišné bylo to hokejové prostředí. V Chebu byl jediný "odborník" na věci ledněhokejové. Ten hrál pár třetin s Martincem, Šťastným a Novákem v Pardubicích za dorost a celý život to vypráví jako, že byl málem reprezentantem.
Proto se hrál a vždy bude hrát v Chebu jen amatérský hokej. Ale o dalších důvodech později. V Mariánských Lázních byla hala dříve. Kdysi se tam hrála i nadregionální soutěž, ale nemělo to dlouhé trvání.
Lehká atletika vždy sdružovala poněkud jinou sortu lidiček. V té chebské historii se najde několik tahounů, kteří jednotlivce dostali až na stupně vítězů na republikových závodech.
Zázemí v původním Poohří však bylo věru sparťanské.
V listopadu 1989 a v následujících letech vše co komunisté v záležitosti sportu konali vzalo za své.
Pan Himl už nebyl, vnitro uzavřelo finanční kohouty, hokej v Chebu zažil boom, pouze zásluhou stavby přefinancované, údajně mutifunkční haly. Atleti žili jako dřív, skromně, ale úspěšně.
Léta plynula a v Chebu a okolí nenajdete žádný sport z těch uvedených, který by byl řízen koncepčně.
Základním důvodem toho, že není dnes v Chebu a větších městech prioritní sport je mnoho. Zaprvé i když to zní jako fráze, ale je to realita, vše je o lidech, o lidech na radnicích, sportovních institucích, oddílech.
Od Sametové revoluce jsme si volili své zástupce demokraticky. Také jsme věřili, že podpoří sport a kulturu.
Jeden starosta měl rád fotbal, hrála se až třetí nejvyšší soutěž České republiky, nevadí, že vše stálo na hliněných nohách. Bez koncepce, výchovy vlastních nástupců, jen nákupy drahých hráčů bez vztahu k regionu.
Výsledek? Krach, přemalování firmy na Hvězda Cheb a pokus restartu.
Nemůžeme v této souvislosti zapomenout na několik majitelů porevolučního Unionu Cheb. Ten poslední, který tak nějak ukončil život klubu, je dnes starostou nedalekého lázeňského městečka.
Tak sumář je, kde nic tam ani tráva na hřišti Lokomotivy Cheb neroste (2013).
Hokej v Mariánských Lázních žije v periodách (jen mládež), někdo příjde, chce pomoci, mladí hrají i republikové soutěže, ale není potenciál, děti, peníze. Prostě Mariánské Lázně jsou hokejová periférie.
Chebský hokej? Skoro nejslavnější hobby liga světa, Život na zimním stadionu bych přirovnal k hradu v Karpatech, záhadný a strašidelný. Kdo nazažil, nepochopí.
Dnes pokus o uměle vytvořený prioritní sport, bez kvalitního vedení, bez trenérů, bez prostředků.
Atleti ti se dočkaji na levém břehu Ohře nového stánku z fondů EU. Jen je otázkou, kdy prostředky město obdrží. Proč? Známá kauza s pozastaveným proplácením. Pan Místopředseda atletického svazu ví své.
To jsem se ještě nedostal na panoptikum v Aši, Františkových Lázních a dalších místech.
Možná, že i tyto dvířka pootevřu čtenářům.
Jedna pozitivní zpráva. Rodák z Chebu, co zkouší roubovat zkušenosti z Prahy do chebského prostředí objevil Ameriku a předložil KONCEPCI rozdělování finančních prostředků pro sportovce.
Určitě spravedlivě a dle zásluh.
Jen podotýkám, že všech aktivních sportovců, dobrovolných funkcionářů, rodičů, příznivců atd. bez rozdílu pro, který sport "kopou si vážím!
