Když neúspěch přináší radost

Dobíhám po modrém koberci. Pařížská ulice je lemována jásajícími fanoušky z celého světa. Dokázal jsem to, Cíl, úleva, slast, obrovské emoce, radost. To všechno přináší maraton.

Po dvou letech jsem se postavil na start maratonské tratě.
Pražský mezinárodní maraton. Česká republika, Praha. Kde jinde než "doma" chcete a zažít ty neopakovatelné chvíle, které jsou nepřenositelné. 
Věděl jsem do čeho jdu, maratonskou trať jsem odběhl v roce 2015 v německém Frankfurtu nad Mohanem. Skvělá běžecká událost. Neskutečný zážitek. 
Pro úspěšné zdolání královské disciplíny jsem se snažil udělat maximum. Žádný limit, žádná zranění, mentální připravenost se zdála optimální. Včasný odjezd do Prahy. Prostě nic nebránilo splnění dalšího běžeckého cíle. 
V místě prezentace PIMu se konalo tradiční Sport Expo, mezi vystavovateli byla i má domovská společnost, která mi poskytuje maximální servis. 
V noci před závodem se nad Prahou spustil prudký liják, spánek byl přerušován, napětí a očekávání nedovolilo souvislé spaní. Lehká snídaně, kontrola všeho vybavení a vzhůru do centra dění.
Již v šatnách první setkání s běžeckým kamarádem. Pár slov k cílům, přání všeho dobrého a hurá se jít rozběhat. Atmosféra okolo Staroměstského náměstí houstla. Téměř deset a půl tisíce běžců z celého světa si dalo dostaveníčko v české metropoli. 
Přesně v devět hodin zazněly tóny Vltavy ,druhé symfonické básně z cyklu Má vlast skladatele Bedřicha Smetany. Skvostný úvod očekávané akce, závodu, který musíte řadit mezi top.
Tisíce běžců se vydalo ke zdolání mystických 42,195 km. Pařížskou poprvé, ale nikoliv naposledy, Čechův most, před námi nádherné panorama Prahy, prostě krása na začátek. Vše začalo bez komplikací. Na třetím kilometru přeběh Karlova mostu, žádný dav turistů, ti čekali tentokrát až podél Náměstí Jana Palacha. 
Na 8 kilometru mě čekal známý úsek po Libeňském mostě, tudy při návštěvách Prahy často běhávám.
Na Rašínovo nábřeží jsme viděl své nejmilejší fanoušky, svou rodinu, která mě neskutečně povzbuzovala. Tempo stále dle plánu, očekávaný výkon na půlmaratonu, tedy čas 01:35:20 se zdál reálný. 
Na otočce na 22 kilometru (Podolské nábřeží) jsem si hlídal tempo. Vnímal všechny mé známé i neznámé příznivce. 
Vyšehradský tunel, Rašínovo nábřeží, Palackého most, Lidická, Svornosti. Barbara mi na 24 kilometru pomáhala mentálně zvládat nastupující krizi, běžela desítky metrů se mnou, silný a velmi emotivní okamžik.
Blížila se Strakonická, Místo obrátky. Místo, které se stalo zlomem mého druhého životního maratonu. Právě zde začala má běžecká očista. Nastupující a stále intenzivnější křeče do obou nohou. Už jsem to zažil, většinou to mělo jepičí život, ale tentokrát...
Od Bubenského nábřeží jsem se stal poloběžcem, který běží na náhradní, mentální zdroj. Už nešlo o výkon, ale o důkaz, že existuje maratonská zeď, jedno jest, zda je příčinou zdravotní či jiný důvod. 
Běžecký život přináší stovky neopakovatelných chvil, a jedna přišla právě v době mé největší bolesti.
Kde se vzal, tu se vzal vedle mne stál běžecký Anděl, měl lidskou podobu, jmenoval se Filip a byl ze Severu. Bůh existuje, je spravedlivý a nikdy to "neudělá za Vás". 
Anděl a já jsme poslední kilometry protrpěli společně. Mluvili, bojovali, kleli, radovali se, a neskutečně si rozuměli. 
Rohanské nábřeží, stovky a tisíce neskutečných diváků podél trati, desítky bolestí trpících běžců, vše co k této disciplíně patří. 
Filip a já jsme společně sebrali všechny zbylé síly, "odložili" bolest, posunuli naše myšlení do oblasti nepochopitelného. Běželi a každým metrem se povzbuzovali. 
Nábřeží Ludvíka Svobody, Dvořákovo nábřeží, Náměstí Curieových, křik "Pavle to dáš", Jiří Homoláč, neznámé dívky, vidíme Pařížskou, hukot, pískot, křik, který Vám nedovolí nedokončit, už mám slzy na krajíčku, slyším Báru, Jakuba, Kateřinu, Ivetu, Martina, vnímám přítomnost Laury a Sebastiána, jsou tu se mnou, blíží se cíl na Staroměstském náměstí. 
Anděl Filip, další desítky podobných bytostí a JÁ protínáme cílovou metu. Dokázal jsem to!
Objetí, dojetí, jsme vítězové, už nejsem mezi mrtvými, jsem dvojnásobný maratonský vítěz, jako každý z těch 10 600, kteří dokončili.
Čas je pouze statistický údaj, nekonečné objetí s manželkou, slzy emocí a souznění, pochopení, že cesta je cílem. 
Nebyl to asi Anděl, to se mi muselo zdát, byl to člověk z masa a kostí,
Je darem potkat běh, poznat jeho zákoutí jeho krásy, všechny ty skvělé blázny, kterým se rád podobám!