V životě ženy jsou okamžiky romantické a „úplně romantické“. Ty úplně romantické většinou vedou k pocitu absolutní euforie nebo absolutního zmaru. Že nechápete? Tak poslouchejte...
"No nekoukej, dneska budem hrát pexeso!"
Před časem jsem v kruhu kamarádek vymyslela termín „romantické“ a „úplně romantické“ rande. Bylo to zhruba někdy v období, kdy jsme začaly vnímat rozdíl mezi láskou na jednu noc a láskou opravdovou. Když jsme začaly prahnout po vztahu a cílem naší mise přestalo být dostat se do JEHO bytu, ale chtěly jsme tam dostat svůj zubní kartáček...
Romantické rande je takové, které je prostě romantické. Procházka, večeře, drink, noční procházka, doprovod domů a polibek na zápraží. Úplně romantické rande je jednoduše romantické rande s bonusem. Takzvaně „dovršené“ rande. Takové, po jehož konci dojde k výměně tělesných tekutin a spodního prádla. Nemůže už být nic víc, co by žena mohla s mužem prožít. Leda vztah...
Ale právě proto je úplně romantické rande tak riziková záležitost. Buď a nebo. Buď jsme šťastné a přejeme si bílé šaty, holubice a oltář (nejlépe hned), nebo jsme nešťastné a přejeme si zapomenout (a to pokud možno také hned). Rozhodně se to ale nevyplatí! Nebo ano...?
Já, mé kamarádky a spoustu dalších žen jsme donedávna praktikovaly model úplné romantiky. Po čase nám ale došlo, že to stále nikam nevede. Úplná romantika začala mít destruktivní vliv na naši psychiku, ideály i image slušných holek. Promiskuita přestala být IN. Tento trend se poměrně rychle rozšířil i mezi muže – najednou přestalo být obvyklé mít sex na prvním rande a chlapy začali couvat. Svět se zbláznil! (...a já si říkala – o čem budu psát?)
Před pár lety jsme si říkali – co bude dál? Orgie přímo na ulici? Latex jako dress code do banky? A ono ne! Vývoj se zastavil, zjistil, že tudy ne a vrátil se k nejlepšímu stupni, který cestou potkal. A my poslušně s ním. A slovo „romantický“ změnilo význam... Za vrchol romantiky už nepovažujeme, když nás po vášnivém sexu na zadním sedadle taxíku vysadí relativně blízko našeho bydliště (protože přece nebude platit tu zajížďku).
Jenže – chceme to takhle? Po letech, kdy nám jako důkaz o naší atraktivitě připadalo co nejrychlejší strhání oblečení, je něco špatně. Nemít sex do třetího rande? A třeba ještě dál? Tady něco nehraje… Je gay? Líbím se mu vůbec? Zažité stereotypy se drží jako klíště…
Problém s romantikou úplnou a obyčejnou je hlavně ten,že pokud s jedním člověkem dosáhnete druhého, úplného levelu, už se těžko vrátíte zpátky. Riskovat, zda se budete třást vzrušením či hnusem, budete vždy. Omlouvám se, ale je to tak…
Když ale váš věk přesáhne dvacítku, je krajně podezřelé hrát si na celibát. Vzpomínáme, jak to bylo jednoduché na střední a to nám přitom šlo přesně o opak. Zbývá buď najít si podobně smýšlejícího (neúplného) romantika, nebo zajdu… (Nebo ne?)
V Mekáči teď pracuje jeden sladký brigádník… že bychom si zahráli na žáka a učitelku?
