Je přibližně stejně starý partner „out“ záležitostí? Když se rozhlédnu kolem sebe, mám pocit, že ano. Kamarádky zbožňují zajíčky, užívají si se středoškoláky a trpí v neperspektivních vztazích s ženatými muži, kteří by směle mohli být jejich otcové. Bylo to tak vždy, nebo jde o trend dnešních vztahy „převztahovaných“ bytostí?
"Nejsem zadnej tvuj kolousek!!!"
Ženy na mužích láká moc, síla a intelekt. Většinou. Pokud je vybraný muž minimálně o dekádu starší, žena mu tyto vlastnosti připíše téměř automaticky. A nepotřebuje k tomu ani žádný Elektřin komplex. Starší partner je lákavý i když ve skutečnosti tak lákavý třeba ani není. Jeho názory mají váhu, společenské postavení je už také přijatelnější než vrstevníkovo, vyprávěných zážitků je víc a bývají i zajímavější. Nejlepší cesta zaujmout a fascinovat svojí partnerku na dostatečně dlouhou dobu (minimálně do chvíle, než si všimne, že se po ulicích pohybují i atraktivnější exempláře). Funguje to už staletí, možná i déle, což můžeme brát jako jakousi záruku. Pokud žena nechce riskovat (nebo alespoň ne tolik), jde do vztahu se starším mužem.
Jenže existuje i jiná varianta vztahového rozdílu a v ní je tou starší osobou žena. Pokud mluvíme o dobrovolném výběru partnera, je tento model v podstatě novinkou. Není se čemu divit, před několika desítkami let se padesátiletým dámám už říkalo „babičko“, ale ve věku prsních implantátů a zázračných krémů může atraktivní čtyřicítka směle konkurovat i nadprůměrné dvacítce. Ba co víc, může ji levou zadní v boji o partnera odrovnat – koneckonců má v zásobě za těch dvacet let slušnou sbírku zkušeností. A právě tyto zkušenosti, povýšení na společenském žebříčku a jistá příchuť exotiky činí takové ženy přitažlivé pro zajíčky.
Jenže soužití se „zajdou“? Je to vůbec možné? Můžeme vztah zralé ženy a mladíka brát jako perspektivní? Nebo jde jen o to „užít si“? Jistě, některým to vyšlo a jsou spolu šťastni už několik let. Proběhla svatba, narodili se děti a nikdo se jim už neposmívá a neříká za jejich zády něco o gigolech a vydržování. Jsou akceptováni. Ale akceptují se i navzájem? A když „zvlčí“ padesátiletý muž a opustí svou třicetiletou ženu, kdo zaručí pětačtyřicetileté Demi, že s ní její koloušek zůstane? Jistě, je to člověk od člověka, kus od kusu, ale některé věci jsou neměnné.
Ženy sice nejsou svaté, ale muži prožívají krizi středního věku obzvlášť divoce. Když opustí stejně starou nebo mladší partnerku, ona s tím může ještě leccos dělat (respektive pohodlně si najde někoho jiného nebo jiný smysl života). Ale když mají na krku veselou osmdesátku? Inu, buď mohou odejít a být za zlé sobce, nebo zůstat. A není právě tento věkový rozdíl a svědomí tím správným tmelem pro vztah?
