Polobůh mezi námi

Pokud nejste dostatečně hezcí, nemůžete být hloupí. A pokud nejste ani dostatečně oškliví, nemůžete být chytří. Divné? Jistě. 0statně jako lidské chování.  

"Hej baby! nechces si precist muj rozbor romantickych basniku?"

Nikdo není dokonalý. A nikdo nemůže mít všechno. Je proto divné, pokud najdeme někoho, kdo všechno má. Kdo je inteligentní i krásný. Takový člověk je podezřelý a musí (jednoduše musí!!!) mít nějakou chybu. Vadu. Třeba má plastiku. Zná pár naučených frází a jinak je tupý. Přetvařuje se. Pochází z bohaté rodiny. Dokážeme vymyslet tisíce důvodů proč se to zrovna na takovém člověku sešlo a proč to není tak úplně v pořádku. Není to závist. Je to jen strach z dokonalosti.

Nedávno jsem otevřela knihu svého oblíbeného autora. Je to mladý sexy intelektuál. U třetí kapitoly jsem se přistihla, že ji čtu s takovým tím úsměvem číslo osm, který používám převážně v pátek v baru. Proč? Proč nemám při čtení ten vyjevený výraz a "nežeru" každé slovo? Proč mi připadá jeho kniha sexy? Protože on je sexy? A proč ho nepovažuji za skutečně chytrého člověka, ale jen za hezkého?

Myslím, že to je jakási obrana před dokonalostí. Každý v hlouby duše ví, že existuje někdo, kdo má mozek i tělo stejně úžasné. Ale nejsme schopni si to přiznat. Nevím jak vy, ale já bych před takovým člověkem ani nepromluvila. Vždyť je to téměř "polobůh"!!!

Jeden můj známý "polobůh" to řeší svérázným způsobem. Nikdy není dokonalý v jeden okamžik v obou "oborech". Když ho potkám v pátek v baru, je vystylovaný a dokonalý. Jen ho vidím, dělají se mi sliny a mám chuť praštit ho něčím po hlavě a odtáhnout si ho do pelíšku. Když na mě ale promluví, mám taky chuť ho praštit, ale z úplně jiného důvodu. Nevím kde v tu chvíli odpočívá ten chytrý a sečtělý kluk, ale to co tenhle tupý frajírek mele je nesnesitelné. Když o pár dní později sedíme někde sami, kolem nebliká stroboskop a neduní hudba, je to úplně jiný člověk. Košili na tělo, moderní džíny a extra drahé boty nahradí tenisky, mikina a hnědé kalhoty. S brýlemi není možná takový úchvatný hřebec jako v pátek večer, ale mluvit se s ním dá o sto procent lépe.

Mám je ráda. Oba. Stejně. Možná proto, že v pátek večer jsem za "pipinu" i já a v neděli odpoledne mám také sklony k hloubkovým rozborům smyslu života...