Ženy chtějí muže, který jim dá najevo, že jsou ženy. Ne JEN, ale ženy. Minimálně tím že bude rozhodovat, bude akční, aktivní a nespokojí se se stereotypním životem. Hledají Yettiho, chlapíka který neexistuje...
"Ten mamut uz mi leze krkem, ale samoska je taaak daleko..."
Pořád přemýšlím o těch kvantech mužů, kteří mají doma příjemné partnerky, ale stejně, kdykoliv se vyskytne jen malinká příležitost, ošahávají a olíbávají kde co. Tedy – v lepším případě jen olíbávají... Proč? Proč to dělají, když se zase vrátí zpátky domů? Proč, i když se zamilují do takové míry, že nejsou schopni vést nepříjemné ochodní jednání bez přilblého úsměvu, proč se vymlouvají a říkají věci jako: „Není to tak jednoduché...“ Ne. Není. Ono to totiž chce víc energie, než válet si šunky v křesle před televizí a popíjet lahváče. Chce to aktivnější přístup, než čekat na dlabanec.
Muži milují svůj klid. Nejsou rádi, když se v jejich zázemí přesune jediný kus nábytku, pivo nebo ovladač nejsou na „svém“ místě, případně když se změní žena. Jistě, často si představují, jaké to asi je, mít televizi v ložnici a ne v obýváku. Nebo mít jinou ženu. Raději ale zůstanou jen u těch představ. Posouvání nemožně těžkých dřevěných objektů, případně lov nové ženy je totiž záležitost náročná, vysilující a budoucnost v přestavěném bytě (navíc ještě s jinou spolubydlící) je značně nejistá. Proč by se tedy do toho měli pouštět?
Prostě nemají rádi změny. Touží po tom, ochutnat ze sousedova talíře, ale vyměnit si ho s ním natrvalo? Ani náhodou! To už leda by byl ten jejich prázdný! Když už si totiž něco zařídí (a je jedno, jedná-li se o práci, dům, dovolenou, nebo ženu), nechtějí nějaký čas nic měnit. Nejlépe vůbec. Jednoduše by rádi ulovili jednou za život velkého mamuta, pěkně si ho usušili a po večech žvýkali stále to stejné maso. Samozřejmě je fajn, čas od času navštívit sousední tlupu a ochutnat kus jejich zásob – pikantní grilované veverky, uzené šavlozubé tygry... Lovit ale takovou mrňavou havěť každý den? Ani nápad! To si raději pořídí mamuta bez chutě a zápachu, hlavně že budou mít vystaráno!
Ženy takové nejsou. Ty vyzobávají nejlepší bobule a kradou křepelčí vajíčka z hnízd. Když už si mají pochutnat, ať je to to nejlepší. Nebojí se změny a sebenáročnější lov je neodradí. A nejde jen o jídlo...
Znám spoustu mužů, kteří setrvávají ve vztahu typu „je to složité“, chtějí pryč, ale neudělají to. Mají své jisté a není důvod měnit. Mamuta zbývá ještě dost. I když se jim už trochu zajídá. Ženy naopak nevyčkávají. Mamuta mají plné zuby, chlap není co proto, tak se seberou a jdou si ulovit svou veverku. Muže opustí, i když tím ztratí pohodlí a jistotu. Třeba ale budou někde šťastnější. Třeba budou někde jíst lépe kořeněného mamuta. Nebo veverku. Třeba...
Ženy jsou prostě „muži činu“ (mimochodem – tohle sousloví by se také mělo změnit...) a akční muži jsou jen v akčních filmech...
Sdílíte můj názor na sušené mamutí maso? A na muže? Hlasujte pro mě ZDE! Nebo ne. Jen jednoduše vězte, že tato soutěž probíhá...
