Říká se, že ženy nevědí, co chtějí. A prý nedají pokoj, dokud to nedostanou. Něco na tom možná bude… Pokud jde ale o muže, víme PŘESNĚ, co chceme!
"Ten je taaak sexy! Kdyby jen nenosil moje prádlo"
Každá žena chce normálního muže. Úplně normálního. Jistě, normalita se maličko liší podle úhlu pohledu a typu té které ženy. Pro jednu je normální svatba po týdnu, pro jinou jedině oddělené byty. První schvaluje sex až po svatbě, druhá chce sex vždy, všude a všemi způsoby. A je to pro ně normální…
Ale kde jsou? Kam zmizeli všichni ti kompatibilní chlápci? Proč si každý libuje v nějaké výstřednosti, která se k němu vůbec, ale vůbec nehodí? A proč nám to tak moc vadí?
Za život jsem se setkala už s mnoha podivnými zálibami, nad kterými mi nezbývalo nic jiného, než zvednout obočí. Levé. A bohužel – s každým novým mužem poznám i nějaký nový výstřelek. V tomto ohledu jsou neuvěřitelně kreativní. Znám jednoho, co neusne, když neslyší kapat kohoutek (já zas neusnu, když ho kapat slyším). Strávila jsem noc s chlapíkem, co chtěl, abych mu říkala: „Tati“. Byl o rok starší než já. Potkala jsem muže, co spí nazí, přestože právě neabsolvovali žádný sex i ty, co se převlékají do „pyžámka“ s dětskými obrázky i po sebevětší postelové divočině. Viděla jsem toho spoustu – zálibu v čištění bot (svých i cizích), zálibu v podivných jídlech, v nošení dámských triček (aby byly správně upnuté), v kňourání a šišlání, v chození na aerobik, panickou hrůzu z plísňových sýrů, z mluvení, včel, ježdění v metru…
Není to zas takový problém. Dá se s tím více méně žít. I vedle toho. Koneckonců – už se mi to párkrát i podařilo…
Neměla jsem nikdy vztah, abych si v jeho průběhu alespoň jednou nepovzdechla: „Mám tě sice ráda, ale proč nemůžeš být trošku normálnější?“ Ne, nechtěla jsem někoho úplně jiného, jen někoho malinko upraveného… Chtěla jsem jít do restaurace s někým, kdo si s sebou NEPONESE vlastní příbor. Chtěla jsem jít na večírek s někým, kdo si NEOBLÉKNE bílé lyžařské ponožky ke smokingu. Chtěla jsem spát s někým, kdo NEBUDE mít v posteli tlupu plyšových zvířátek!
Normální znamená pro každého něco jiného. Dobře. Prosím. Pokud někomu vyhovuje, že sdílí lože s obrovskou růžovou lamou, jeho věc. MNĚ to ale normální nepřipadá a tím pádem plyšového fetišistu ráda přenechám. Zato se ráda ujmu opuštěného muže s jinými úlety. S takovými, které jsou slučitelné s těmi mými. Beru pány, kteří sbírají auta, domy, peníze. Skousnu potetované s piercingem na bizarních místech. Posílat za mnou dále můžete – milovníky diskotékových hitů 80. let, vyznavače latexových „večírků“, muže typu „vsadím se, že…“, fanoušky zaplivaných nonstopů i snobských aktivit…
Ano, i já mám své úchylky. A věřím, že by někomu mohly vadit. A co? Já je mám ráda! A jsou pro mě typické… Ostatně stejně tak, jako pro všechny výše zmíněné muže ty jejich. A vlastně – i ty mám ráda! Možná si už druhý den nebudu pamatovat, jestli se jmenoval Petr nebo Pavel, nikdy ale nezapomenu, že mě sbalil chlapík, co nosí dámské kalhotky!!!
