Je to zpátky pár hodin, kdy skončilo volební šílenství. Někdo slaví, jiný je zklamaný a někomu je to vlastně úplně šumák, jak to dopadlo ...
... poslechl si zprávy, dozvěděl se, že staro-nový prezident je Miloš Zeman, možná si povzdechl, možná se pousmál … život jde dál … a vlastně má pravdu.
Volba prezidenta zase rozvířila emoce, zastánci Miloše Zemana versus zastánci Jiřího Drahoše, poslouchala jsem to posledních několik dní od kolegů, klientů, známých i rodiny … že bych měla volit toho, nebo toho, protože tohle, a protože támhleto. Vyslechla jsem všechny, zapátrala na internetu, koukla na debatu, zprávy, přečetla pár článků, udělala si názor a odvolila. Koho jsem volila je celkem jedno, ani jeden z kandidátů v druhém kole nebyl můj favorit. Při vyhlášení výsledku jsem si s úsměvem povzdechla …
Myslela jsem si, že tímto pro mě celé skončilo … o svém omylu jsem se přesvědčila nejen na sociálních sítích, ale i na večerním setkání s přáteli, které skončilo katastrofou.
Na facebooku mi neustále naskakují příspěvky mých známých a přátel: „kdo volil Zemana, ať si mne vymaže z přátel, nechci s ním mít nic společného“, „děkuji, vidím, že žiju mezi samými lháři, podvodníky a hulváty“ a jiné podobné, povětšinou útočící na ty, kdo volili Miloše Zemana … k tomu pár obrázků typu „Zeman není můj prezident“.
Večerní posezení nebylo o moc jiné, původní celkem dobrá nálada se zvrtla v hádku o tom, že ten, kdo volil Jiřího Drahoše je makovej a ten, kdo volil Miloše Zemana je takovej. Trošku smutné, přátelé, kteří se znají několik let, se hádají jak psy …
Korunu tomu nasadil článek, který jsem četla pozdě v noci na internetu … v kostce by se dalo říct, že byl o tom, jak Miloš Zeman rozděluje lidi … je to opravdu tak?
Opravdu je to tak, že Miloš Zeman rozděluje lidi, nebo si za to můžeme sami?
Chceme demokracii, ale když v demokratických volbách zvítězí někdo jiný než náš favorit, tak ostatní odsoudíme, prohlásíme je za hlupáky a tváříme se, že my jsme chtěli na rozdíl od nich jen dobro … troufáme si to tvrdit i přesto, že naším jediným přínosem do politiky je to, že jednou za čas jdeme k volbám …
Jen několik z mých přátel se opravdu politicky angažují, jsou členem některé strany a aktivně se snaží zapojit do politického dění, většinou proto, že jim není lhostejné, kde žijí, snaží se něco změnit i když přiznávají, že někdy je to marné a zbytečné … ale snaží se, obětují svůj volný čas.
Většina mých přátel se o politiku moc nezajímá, jdou k volbám, když je třeba, nazývají to občanskou povinností, a pak se pohádají do krve, když nezvítězí jejich favorit …
A z toho je mi smutno …
Je mi smutno s lidí, kteří odsoudí skoro 50% voličů, jen proto, že měli jiný názor, je mi smutno z toho, že jsme schopni se nazývat hlupáky, hulváty, lháři, sluníčkáři, apod., jen proto, že jsme využili možnost v demokratických volbách zvolit našeho favorita …
Útočíme, hledáme viníka, někoho kdo může za to, že jsme nespokojení ... dneska je to Miloš Zeman, zítra to možná bude někdo jiný ... honem, ukažme na něj prstem, to je on, kdo za to může ...
a přitom jsme to my, jsme ti kteří píšeme příspěvky, hádáme se a odsuzujeme ostatní ...
Možná by to chtělo více nadhledu, možná více snahy pokud chceme cokoliv změnit. Všichni máme možnost se politicky angažovat, obětovat svůj volný čas a snažit se změnit věci, které se nám nelíbí. Neříkám, že je to jednoduché, ale můžeme, nikdo nám v tom nebrání … a možná by to bylo mnohem lepší než odsoudit ostatní, psát příspěvky na sociální sítě a tvářit se, že my jsme mohli svojí volbou změnit svět ...
