Několik posledních dnů jsme strávila s chřipkou v posteli. Času mnoho, nálady a chuti cokoliv dělat pomálu, a tak jsem po dlouhé době zavítala na blog idnesu. Zaujala mě kolik (nejen) mladých slečen zde obhajuje islám, nechápou proč jsou lidé na muslimy zlí, a už vůbec jim nejde na rozum, proč se Evropa brání islamismu.
Nechci moraliovat ani poučovat, každý má právo na svojí víru, každý má právou hledat pravdu a dělat chyby.
Ale nemůžu a vlastně ani nechci přijmout tvrzení, že islám je velmi mírumilovné nábožensrví a lidé, kteří proti němu bojují si jej pouze špatně vykládají. Islám prostě není pohádka tisíce a jedné noci.
Myslím si, že jsme velmi tolerantní a nekonfliktní typ. Uznávám, že každý má právo na svobodu, které končí tam kde začíná svobda jiných. A to je, dle mého kámen úrazu. Islám odmítá uznat mojí svobodu.
Nelíbí se mi náboženství, které neuznává rovnoprávnost ženy a muže, a které dovoluje mužům ženy beztrestně uhodit.
Nelíbí se mi, že islám ve své podstatě odmítá základní prvek demokracie - svobodu, svobodu volby.
Nelíbí se mi, že islám netoleruje a nepřipouští jinou víru, že za jakoukoliv jinou víru můžu být zabita ve jménu Alláha.
Nelíbí se mi, že by se v ČR měly začít stavět ve velkém mešity. Myslím, že islám tu nemá žádné historické podklady a ani se mi nelíbí, že by většina měla ustupovat menšině.
Nelíbí se mi, že by zde měly chodit ženy celkově zahalené (burky) ale jsme ochotna tolerovat zahalení vlasů šátkem (hibáj).
Mám obavy, že pokud ustoupí Evropa muslimů a ty se dostanou do většiny, změní se můj život k nepoznání.
Nejsem proti islámu jako takovém, pokud zůstane tam, kde je tradicí, kde má historické kořeny. Chápu, že pokud chci jet na dovolenou do islámské země jsme povinna respektovat jejich náboženství, byla bych ráda, kdyby muslimové chápaly povinnost respektu vůči Evropě a křesťanství.
