Přiznávám se bez mučení, ano jsme nenormální, alespoň v tom, co se kouření týče. Kouřím celkem často a v tuhle chvíli nemám (nebo nehledám) důvod k tomu, abych přestala. Ano, v očích některých jsem to nejhorší, co svět potkalo. Snad jen na svojí obhajobu dodám, že na cigarety si vydělám, spotřební daň, kterou odvedu z jedné krabičky, není malá a snažím se být tolerantní k normálním spoluobčanům.
Nechci tu obhajovat ani kuřáky a kouření na veřejnosti, ani nekuřáky a zákaz kouření. Jen mě k zamyšlení donutila věta uvedená v komentáři pod článkem Roberta J. Hřebíčka. Jedna z diskutujících se ptá, co má říct své dceři na otázku: „Maminko, když je normální nekouřit, proč už hodinu hledáme nekuřáckou restauraci, kde se naobědváme?
Ano, to jestli je někdo normální posuzuji podle jiných parametrů. Nenormální mi přijde člověk, který komukoliv vědomě ubližuje, člověk, který řídí opilý, stejně jako člověk, který je netolerantní ke svému okolí. To jestli kouří nebo ne je mi rozhodně jedno …
Trošku se děsím dítka, které kuřáky automaticky považuje za něco nenormálního, dle mého je to jen krůček, k tomu považovat je za méněcenné. Možná by stálo za to vysvětlit to dítku jinak. Zmínit se o tom, že lidé jsou odlišný, že ne každý dělá to, co je jen zdravé a možná si vzpomenout, že po obědě bychom dítku koupili čokoládový dortík, anebo by možná k obědu mělo mrtvé zvířátko.
Myslím, že celý ten humbuk okolo kouření a nekouření na veřejnosti je jen jedna nafouklá bublina. Myslím, že zde není vítěze, ani poražených. Jen to celé ukazuje, jak lidé dokážou být netolerantní a zlomyslní.
Jestliže jedna skupina říká „POVOLIT“ a druhá „ZAKÁZAT“ těžko najdeme řešení, které bude vyhovovat všem. Jsem zastánce toho, že já jako majitel restaurace se mohu rozhodnout o tom, jestli bude kuřácká nebo nekuřácká. Mohu rozhodovat o tom, jestli budu nabízet hostům Pepsi Colu nebo Coca Colu. Nevím, proč by tohle měl regulovat nějaký zákon nebo příkaz, ačkoliv chápu, že hygienické podmínky zákony regulují.
Stát v „boudě“ na zástavce v dešti se zapáleným cigárem je pro mne stejně strašné, jako když na mne zvoní sousedka, protože kouřím na svém balkoně. Pohádky o tom jak je strašné, že lidé kouří na ulici, je pro mne skoro stejné jako nadávat na auta, která jezdí po městě. Můžeme najít milion a půl důvodů, proč něco zakázat a omezit, můžeme najít soustu důvodů, proč něco jde nebo nejde. Spoustě lidí tohle hledání zabere spousty času. Možná bychom měli hledat to, jak spolu lépe vycházet. Zkusit naše děti naučit hledat to pozitivní a hlavně naučit je toleranci. Protože není nenormální kouřit, je nenormální chovat se jako prase, ať již s cigárem v ruce nebo bez něho …
