Veselé slasti života studentského

Zkoušky jsou zrádné. Dokonce moc zrádné. Spousta lidí si to už nepamatuje, ale ony jsou tak zrádné, že ani když si vytáhnete na pohled zcela obyčejnou otázku "Co jsem měl dnes k snídani", úspěch není ani zdaleka zaručen.

Nevěříte? V následující krátké skeči jsem si dovolila nastínit přibližný průběh podobné zkoušky.

Zkoušející: Dobrý den, posaďte se a vyberte si otázku.

Zkoušený: Podává index, zapadá hluboko do naducaného křesla, loví v hromadě dlouhých ústřižků papírek, který se kroutí jako nudle.

Zkoušející: Nadiktujte mi číslo otázky.

Zkoušený: „Co jsem měl dnes k snídani“

Zkoušející: Povzdech. Píše číslo 13.

Zkoušející: Tak prosím. Vytáhne časopis a začne si jím listovat.

Zkoušený: Müsli s mlékem.

Zkoušející: Ticho.

Zkoušený: Ticho.

Zkoušený: Ehm. Možná bych nejdřív rád začal trochou hisorie. Snídani jsem se věnoval každé ráno po celých třiavacet let. V raných stádiích života to ovšem nebyla snídaně, ale

mateřské mléko, později...

Zkoušející: Odloží časopis a vyčítavě se zahledí na levé ucho zkoušeného.

To samozřejmě úplně nepatří do otázky, že, kolego?

Zkoušený: Zavrtí hlavou.

Zkoušející: Tak to snad vezmeme od začátku, ne?

Zkoušený: Chvíli upírá prázdný pohled na zkoušejícího.

Ano, právě jsem chtěl přejít k samotnému začátku. Nuže, k snídani jsem dnes měl...

Zkoušející: Tak moment, moment, pane kolego. Takhle by to nešlo. Trochu rychle, nemyslíte? Od začátku, říkám!

Zkoušený: Aha, aha... No, na začátek snídaně jsem si nejdřív dal...

Zkoušející: Dost.

Zkoušený: Aha! No, v samých počátcích lidstva lidé svou snídani sbírali v kořenech stromů, vlastně snídali samotné koř..

Zkoušející: Kolego, to by nešlo. Co takhle nejdřív vymezit si pojmy?

Zkoušený: Rozpačitě se usmívá, vrtí se a horlivě kýve. Takže, nejprve bych rád vymezil pojem „snídaně“.

Zkoušející: Hledí do země a špulí rty.

Zkoušený: Snídaně, je jídlo.

Zkoušející: Vezme index a prohlíží si ho. Ticho.

Zkoušený: Snídaně je lidský pokrm, kterým zahajujeme den.

Zkoušející: My?

Zkoušený: Pardon?

Zkoušející: Řekl jste „zahajujeme den“. My?

Zkoušený: No..

Zkoušející: Zkrabatí obočí.

Zkoušený: Nešťastně: Ale ne spolu...

Zkoušející: Povzdech. Odkládá index. Ale ne spolu... Chcete mi tady asi tvrdit, že jenom lidé snídají?

Zkoušený: Zmateně hledí na zkoušejícího.

Zkoušející: Dřív jsem míval korelu.

Zkoušený: Dál zmateně hledí na zkoušejícího.

Zkoušející: A ta korela měla kyblíček se slunečnicovými zrnky.

Zkoušený: Ticho.

Zkoušející: No?

Zkoušený: Ehm, co?

Zkoušející: No co s těmi zrny dělala?

Zkoušený: Snídala je?

Zkoušející: Proboha člověče!

Zkoušející: Tak jinak. Co děláte než usednete k snídani?

Zkoušený: Probudím se, vstanu, umyju se.

Zkoušející: Spokojeně pokyvuje. Velmi správně.

Zkoušený: Pak vyvenčím psa a pak usednu k snídani, čímž se konečně dostávám k jádru věci, a to, že jsem měl...

Zkoušející: Počkejte, počkejte. Pomalu. Takže – aha! Vyvenčíte psa.

Zkoušený: Zoufalé ticho.

Zkoušející: No a co je to pes?

Zkoušený: Co je pes?

Zkoušející: Ano, kolego, co je to pes?

Zkoušený: Savec?

Zkoušející: Ale jistě. A co je to jinak?

Zkoušený: Ehm... Zvíře?

Zkoušející: Ale ne! To se pořád motáme v kruhu! Jinak!

Zkoušený: Domestikovaný vlk..? Ale my máme čivavu...

Zkoušející: Pane kolego! Je to tak jednoduché! To jedno základní slovíčko chci slyšet! To jedno slovíčko! A pak se posuneme dál!

Zkoušený: Ticho.

Zkoušející: Povzdech.

Zkoušející: Představte si ho tady a teď před sebou. Stojí tu vaše čivava a takhle vrtí ocasem. No a teď mi jedním slovem jednoduše řekněte, co je to pes?

Zkoušený: Zoufale: Snídaně?

Zkoušející: Pane na nebesích! Proboha kolego!

Zkoušený: Já nevím!

Zkoušející: Vy nevíte, co je to pes??!!

Zkoušený: Pláč. Neevíííímm...

Zkoušející: Kolego, kolego. Nechme psa psem a posuňme se dál. U čeho jsme to byli. Takže ta nešťastná snídaně.

Zkoušený: Vzlyky.

Zkoušející: Takže jsme se shodli, že snídaně je pokrm. Bravo.

Zkoušený: Ticho.

Zkoušející: Co jiného může být k snídani než müsli s mlékem?

Zkoušený: Děs v očích.

Zkoušející: Houpe se na židli.

Zkoušený: Ticho.

Zkoušející: Ticho.

Zkoušející: Může být snídaně třeba korela?

Zkoušený: V úleku. Ne!!

Zkoušející: Překvapeně. A proč by nemohla, pane kolego?

Zkoušený: Hledí do země.

Zkoušející: Řekněte mi jiný příklad.

Zkoušený: Žába?

Zkoušející: Vyjeveně: Proč žába?

Zkoušený: Ticho.

Zkoušející: Vy snídáte žáby?

Zkoušený: Ne.

Zkoušející: No proto. Slyšel jste někdy o slanině?

Zkoušený: Téměř neslyšně: ano.

Zkoušející: A co třeba chléb s džemem?

Zkoušený: Potichoučku: ano.

Zkoušející: To by mohly být dobré snídaně, že?

Zkoušený: Ano.

Zkoušející: Lepší než žába, nemyslíte?

Zkoušený: Myslím.

Zkoušející: No vidíte, jak to jde! Vždyť vy to víte, člověče!

Zkoušený: Ticho.

Zkoušející: Tak proč to proboha neřeknete, když to víte?

Zkoušený: Ticho.

Zkoušející: Zapíše do indexu „dobře“ a rozmáchlým gestem podá zpět. Běžte. Ať vás už nevidím. A koukejte se do státnic naučit, co je to pes!

Zkoušený opouští místnost a za dveřmi omdlévá.