Jedno z nejzvučnějších jmen německé Katolické církve, kardinál Reinhard Marx, známý svým proreformním postojem, odůvodnil své rozhodnutí silným výrokem, že “Církev stanula ve slepé uličce”
Debaty rozvířila i odpověď Vatikánu. Papež jeho rezignaci odmítl s odůvodněním, že je třeba za skandály katolické církve převzít odpovědnost, je ovšem nutné tak učinit jejich aktivním řešením, nikoliv odchodem z postu.
Německo se se skandály intenzivně potýká již od roku 2010. Jeden z největších odchodů věřících od církve však zaznamenalo letos po zveřejnění nezávislé zprávy vypracované mnichovskou advokátní kanceláří. Dlouho očekávaná zpráva se zabývá vyšetřováním sexuálních skandálů a pokusů o jejich utajení v rámci největší německé diecéze spadající pod Kolín nad Rýnem, a to od roku 1940. Odhalení byla šokující. Data kromě jiného odhalila jasný vzrůst hlášených incidentů mezi lety 2004 a 2018.
V návaznosti na zveřejnění zprávy byl kolínským kardinálem zbaven hodnosti kromě jiných dokonce i biskup, z důvodu krytí pachatelů z řad kněžstva a laické veřejnosti podílející se na správě kostelů a akcí diecéze. Jak zpráva dokazuje, pasivní přehlížení až tolerance sexuálních zločinů v řadách církve byla běžnou praxí. Celá třetina známých incidentů se udála v letech 1976 - 1918 během úředního období kardinála Joachima Meisnera, známého svým striktně konzervativním postojem. Zpráva jej vysloveně jmenuje jako osobu zodpovědnou za hrubé zanedbání povinnosti vyšetřovat, nahlásit a potrestat osoby páchající sexuální zločiny na často nezletilých příslušnících církevní komunity.
Řada dalších německých diecézí připravuje zprávy podobného typu. Veřejnost vyjadřuje svou podporu obětem i skrze veřejné demonstrace, doprovázející zveřejnění zmíněných zpráv.
Je naprosto bez debaty, že obětem sexuálního násilí ze strany příslušníků církve je třeba dopřát sluch. K tomu je nejen nutné každý incident důsledně vyšetřit, ale i zajistit, že budou moci svůj příběh sdílet bez nebezpečí minimalizace, zpochybňování, popírání a dalších manipulativních pokusů o to, jejich hlasy umlčet. Je třeba, aby církev převzala plnou zodpovědnost jako hierarchicky členěná organizace, kterou je, není možné záležitost pouze smést ze stolu se slovy, že jde o pochybení jednotlivců. Stejně tak nelze předpokládat, že problém odezní, budeme-li pouze pasivně čekat až se bouře přežene.
Věřím, že slova kardinála Marxe jsou bohužel pravdivá. Církev je ve slepé uličce. Je třeba zcela radikální změny v postojích a i v základních kamenech církevní doktríny. Věřím, že skandály, které dnes vyplouvají na povrch jsou většinově výsledkem pokřivených hodnot, zbavených lidskosti - odpovědi na otázky celibátu a komplexního problému lidské sexuality, černobílé pojetí hříchu, žití ve své vlastní snové realitě s očima upřenýma na věčný život, místo soustředění se na problémy života zde a tady.
K obnově hodnot a k modernizaci postojů tak, aby se církev mohla očistit od korupce moci a dokázala sloužit duchovním potřebám moderního člověka, je ovšem potřeba mnohem aktivnější přístup k diskuzi o pochybeních v hodnotách, která ke skandálům vedly, stejně jako větší ochota k samotnému vyšetřování sexuálních skandálů. Bohužel, v České republice postrádám známky obojího.
