Ti ptáci pokaždé působí jinak …

Posledně jsem tady psala, jak mě hned ráno rozčílilo nesmělé a slabounké poštěbetávání ptáčků, no a dnes pravý opak. Možná proto, že zesilují svoji intenzitu, přestávají být zalezlí a začínají pěkně laškovat s blížícím se jarem.

A tak nějak všechno podezřele zpozitivnělo, alespoň pro tuto chvíli. Dokonce bych přísahala, že jsem slyšela někde z dálky slavíka, ale při poslechu na YouTube jsem zjistila, že jsem na hlubokém omylu a celý život naslouchám úplně jinému ptákovi. To samozřejmě ve mně vzbudilo zvědavost a budu se muset pídit. Nejsem sice žádný ptáčkolog, ale takový výpadek bych od sebe teda nečekala. Takže mě teď zajímá, který ten zpěváček je můj oblíbený. Je fakt, že je dosti urputný ve svém projevu.

No ale zpět k tomu působení ptáků. Normálně, jak mě stres posledních měsíců zaobalil tukem, ehmm, anooo, samozřejmě že jsem tomu pomohla sama i jídlem, tak jsem si dnes připadala hned po ránu štíhlejší. Takový mozkový klam. Protože do zrcadla jsem se nedívala a to by mi nikdy nelhalo. Řeklo by, že jsem v celé zemi nejkrásnější. S tím počítám, ale s pohledem na celou sebe samu už ne. Tam je to poněkud horší.

Na druhou stranu, i s tou krásou je to tak trochu na štíru, protože v pondělí se mi vyřádili na celém obličeji nějakým plasmovým přístrojem, takže jsem samý strup, modřina, otoky přes čelo, nos a celý obličej. Prostě krása nesmírná vesmírná a jedno víčko má tendenci přepadávat přes oko. Naštěstí ho ta momentálně odulá tvář podrží.  Štěstí je, že půl obličeje v práci zakrývá respirátor, něco brýle, něco delší vlasy. Jinak by zákazníci patrně zdrhali bez placení. No ale nežádoucí útvary jsou pryč, tak to za tu ošklivost stojí. Anebo teda doufám, že stát bude. Momentálně to fakt nelze posoudit, protože se sama sebe v zrcadle lekám.

Takže jsem se rozhodla, že se sebou budu něco dělat dál. Je třeba nastolit dietu. Tu já teda nedržím nikdy, jen měním stravovací návyky. Jediná dieta, která mě kdy upoutala, byla ta od Rajko Dolečka – bodová. Ta mě fascinovala, že můžu sníst třeba celé kuře. Jenže jsem to stejně pojala ve finále jinak a zbodla na co jsem přišla.  Mnooo, trošku mi teď zhořkla v ústech i ta kaiserka, kterou bych neměla. S takovou kilíčka dolů nepůjdou a jaro na krku. Když už to řvou i ti ptáci, tak je to jasné i nám človíčkům.

Každopádně, bez pohybu to nejde. Hranice naší obce fakt nejsou obšírné, takže z těch koleček kolem dokola by mi asi šla kolem dokola taky moje hlava, a tak věšák na prádlo přejmenuji zpátky na běžecký pás. Poprosím koleno, kyčel, páteř a jiné pochroumané části mého těla, aby otevřely všechny své smysly a vnímaly to jaro. Což v praxi znamená, že nebudou bolet, křupat, zlobit a takové ty divné věci.

No a zatímco to tady píšu, tak mě ta pozitivnost začíná tak trochu opouštět. Jarní euforie zdrhá pryč v uvědomění si toho, že ono to zase až tak jednoduché nebude. Namísto ptáků slyším z repráku „pojď zpívat, tančit, nahlas se smát“…… to zní taky nakonec dost pozitivně, ale ten svěží zvuk přicházejícího jara prostě nic nenahradí. Tak asi jdu chvíli naslouchat ven a v duchu spřádat plány. Třeba to ve finále nějaký ten výsledek přinese. Ono by to vůbec nebylo k zahození v této době covidové, nejisté a zmatené.

A tak i když ptáci mohou působit pokaždé jinak, jsou vlastně tak nějak pro nás určitou jistotou. Byla by škoda je nevnímat a nenaslouchat jim. Dokonce jsem znovu vzala na milost aromadifuzér s olejíčkem, jehož vůně by měla podpořit můj klid, spokojenost a harmonii. Doposud jsem si toho nevšimla, tak třeba dnes bude den D.