Za celou dobu mého manželství jsem nucena sledovat své noční můry v podobě krásných modelek, hlasatelek, hereček ... . Ano, noční můry, protože jejich kvalit, co se týká krásy nikdy nedosáhnu, což je čím dál více jisté.
Samozřejmě, že za to může můj manžel, protože nejspíš každý chlap má nějaké ty své krásky, své typy žen, které se mu prostě líbí, o kterých si třeba spřádá nějaké nereálné sny a jsou prostě pro něj vzorem dokonalosti.
A tak jsem nejdříve bojovala urputný vnitřní boj s Bobošíkovou. Manžel miloval její nedělní politické debaty, ale nejspíš jen kvůli ní, protože jsem si každou neděli musela vyslechnout tu pro mě potupnou větu: „Jak to ta baba dělá, že je pořád hezčí. Ta je neuvěřitelná.“ Moje výhra se dostavila ukončením tohoto pořadu s Bobošíkovou, čímž téměř zmizela i z obrazovky a můj drahý muž měl už jen pramálo šancí zahlédnout tuto dámu z pohodlí svého gauče. A tak Bobošíková zmizela z mého života, nejspíš nadobro. Má zubní sklovina byla zachráněna od častého skřípání zubů. Dočasně.
Milovaný manžel vcelku záhy objevil další objekt, krásnou Danielu Šinkorovou. Nemyslím si, že seriál Ordinace v růžové zahradě ho bavil. Bavila ho Šinkorová a já se ocitla ve známé situaci. Jeho komentáře chvály nebraly konce. A já tak měla další objekt pro skřípání zuby. Čím déle jsem sledovala seriál a trýznila se pohledem na tu "mrchu", tím více se mi zdála v mých očích ošklivější.
Jaká radost nastala, když jsem od někoho uslyšela, že tu Šinkorovou nemusí. Sama jsem měla pocit, že to přehání s honbou za krásou, a občas už nevypadá žensky, ale spíš zmalovaně jako nějaký transvestita. Začala jsem se zklidňovat, tušila jsem, že můj čas s odpočinkem od skřípání zubů brzy nastane. A taky že jo, i manžel si všiml, že to s tím zkrášlováním tak nějak přehání a ač má být výsledný efekt ke kráse, nějak to už prostě není ono.
A tak jsem si škrtla další „položku“ v mém pomyslném notýsku. Ještě ovšem zbývá Kubelková! Tak ta pro něj byla prostě top v době, kdy vyhrála miss. Štíhlounká, tmavovlasá, kozatá. Tak z té byl úplně hotový. Bohužel pro něj, jen do minulého týdne, kdy zhlédl reklamu na podprsenky. Nevěřícně zíral na obrazovku, kde nás Iva ujišťovala, že díky správnému prádlu má více času na rodinu.
„To byla ona? To byla ta Kubelková? Já ji nemůžu poznat, vždyť ona vypadá líp, než když vyhrála miss!“ Manžel nevycházel z údivu. „Já jsem si vždycky myslel, že ona je normální, ne jak ty blbé blondýny.“ Tím mě teda dosti nadzvednul ze sedačky. „Tak teda dík. Nechápu, proč sis vybral do života mě, blbou blondýnu a nenašel sis inteligentní tmavovlasou Kubelkovou!“ „Ale ty přece nejsi blondýna, ty máš vlasy kaštanové!“ snažil se manžel zachránit sám sebe, a i moji barvu vlasů, která vždycky byla blond. Brečela jsem uvnitř smíchy, ale nedala jsem nic znát. A tak v mém notýsku došlo k dalšímu škrtu. Zbavila jsem se i Kubelkové!
Uběhl týden a já se dočkala překvapení. Běžel včera seriál Přístav a manžel jen tak mezi sousty jídla pronesl: „víš, mně se strašně líbí ta Vanda Hybnerová“. Vytřeštila jsem oči. A je to tady. Další samice, kterou budu muset nenávidět, dokud nezoškliví a manžela to nepřejde. „Vy jste si strašně podobné. Nemyslím vzhledově, pokračoval manžel, ale vy jste prostě takové stejné typy. Když ji vidím, připomíná mi tebe.“
Pomalu schovávám notes. Vandu mám fakt ráda, a tak ji beru na milost. Je to zvláštní, protože mi vždycky byla něčím nevysvětlitelným blízká. Ta do mého notesu určitě nepatří. Zvláštní na tom je, že to vycítil i manžel, byť nechápu, kde na tu podobnost přišel, ale je to asi jedno.
Notes už nikdy nevytáhnu, kašlu na něj a manželovi nechám ty jeho modly, protože každý máme nějaké. Já miluju třeba Edwarda Nortona, nebo Johna Malkoviche a další…….jen to prostě manželovi neříkám, aby těch notesů u nás nebylo zbytečně mnoho.
Jenom nechápu, proč přišly do módy „duck lipsy“, že ženy vypadají, jakoby přistály právě z Kačerova. Nechápu, proč jsou moderní šikmé oči vytažené až na spánky, proč jsou moderní vytažené kůže tak, že obočí změní vizáž takovým způsobem, že dáma už nevypadá jako dáma, ale připomíná Avatara. Proč nejsou moderní jen drobné a přirozené „opravy“, a proč není moderní přirozené stárnutí. Proč se ženy snaží za každou cenu zastavit čas, který je stejně neúprosný a ve finále jsou nakonec spíš k smíchu, než k obdivu?
Každopádně je to každého věc a já teď k Edwadovi a Johnovi přidávám ještě Vandu. Tu může zbožňovat i můj muž, protože je to první blondýna, která se mu líbí. Ovšem, až po mně. Během týdne si nejspíš zjistil, jak vypadá kaštanová barva.
